Spisovná čeština
Spisovná čeština je podoba českého jazyka, která je určena pro používání na oficiální úrovni;
Spisovná čeština má dvě formy:
- čistě spisovná nebo prostě spisovná čeština, určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary píši, děkují, mohou). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových. Vznikla v době národního obrození na přelomu 18. a 19. století převážně na základě moravské obecné češtiny, jak ji zachytila v 16. století Blahoslavova bible a zejména Bible kralická. Ve školách základních a středních, zejména na gymnáziích, se vyučuje.
- hovorová čeština, což je volnější forma spisovné češtiny s regionálními odchylkami, připouštějící některé jevy obecné češtiny, nejvýrazněji středočeské a méně již moravské a slezské formu, přijatelná i pro běžný oficiální, často mluvený styk (např. připouští tvary píšu místo píši, děkujou místo děkují). Hovorová čeština nemá přesná pravidla kromě slov ve slovnících, kde bývají hovorová, obecná slova takto označena. Ve školách se nevyučuje.
Obecně
Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, která určují psanou i mluvenou podobu jazyka. Tato pravidla především určují:
- spisovnou slovní zásobu,
- správnou výslovnost,
- správné tvoření slov,
- ohýbání slov, např. koncovkami,
- přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích.
Dodržování těchto pravidel je v určité komunikaci závazné – je vyžadováno ve školství, ve státní správě, vnitřními pravidly firem apod.
Spisovná čeština je kodifikována v publikacích vydávaných Ústavem pro jazyk český AV ČR, zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého (1. vydání v 60. letech, 2. vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Slovníku spisovné češtiny (asi 50 000 hesel), Akademickém slovníku cizích slov (asi 100 000 významů) aj.
Největší existující český výkladový slovník, Příruční slovník jazyka českého, vydávaný v letech 1935–1957 (asi 250 000 hesel v 9 svazcích), je již vnímán jako poněkud zastarávající.
Periodikem, kde probíhají seriózní diskuse o jazyce a jeho spisovné podobě, je Naše řeč, jeden z časopisů vydávaných ÚJČ.
Normativní příručky
Jiné útvary jazyka
Mimo spisovnou češtinu se využívají i jiné útvary českého jazyka