Národní park Yosemite

Téměř všechny přírodní útvary v yosemitské oblasti jsou tvořeny žulami sierrského batolitu (rozsáhlé těleso hlubinných vyvřelin, které vzniklo hluboko pod povrchem).[5] Asi 5% povrchu parku (převážně na východním okraji kolem Mount Dana) je tvořeno metamorfovanými, sopečnými a sedimentárními horninami.[6] Jsou to zbytky povrchu, který kdysi překrýval níže položenou žulu.

Během zvedání pohoří vznikl v hornině systém puklin a následná eroze vymodelovala údolí, kaňony, dómy a další útvary, které jsou v parku dnes k vidění. Bloky hornin podél puklin se nepohybují, takže nejde o zlomy, ale o diaklasy.[7] Šířku puklin určuje množství křemene v žule a granodioritu; více křemene vede k odolnější hornině a širším puklinám.[8]

Sloupy a pilíře, např. Washington Column nebo Lost Arrow, vznikly křížícími se puklinami. Eroze, působící na hlavní pukliny, měla za následek vznik údolí a posléze kaňonů.[8] Největší erozivní silou během několika posledních miliónů let byly vysokohorské ledovce, které přemodelovaly starší údolí ve tvaru V (vymodelovaná řekami) do kaňonů ve tvaru U (příkladem je Yosemite Valley a Hetch Hetchy Valley). Deskvamace (způsobená tendencí krystalů v plutonických horninách na povrchu se roztahovat) žuly s širokými puklinami byla příčinou vzniku dómů (např. Half Dome nebo North Dome) a oblouků jako Royal Arches.[9]

Half Dome

Yosemitské údolí představuje pouhé procento rozlohy parku, přesto většina turistů míří právě sem. El Capitan, nápadná žulová stěna, která se nad údolím tyčí, je jedním z nejoblíbenějších lezeckých cílů na světě, protože nabízí celou škálu výstupových cest a je celoročně přístupný. Žulové dómy jako Sentinel Dome a Half Dome se tyčí 900, resp. 1450 m nad dno údolí.

El Capitan

V horních partiích Yosemit najdeme nádherná místa jako Tuolumne Meadows, Dana Meadows, Clark Range, Cathedral Range a Kuna Crest. Yosemity prochází hlavní sierrský hřeben se známou stezkou Pacific Crest Trail. Součástí hřebene jsou štíty z metamorfovaných hornin (např. Mount Dana, Mount Gibbs) i ze žuly (Mount Conness). Nejvyšším bodem na území parku je Mount Lyell (3 999 m).

V parku leží tři háje prastarých sekvojovců obrovských (Sequoiadendron giganteum): Mariposa Grove (200 stromů), Tuolumne Grove (25 stromů) a Merced Grove (20 stromů).[10] Tento druh dorůstá do většího objemu než jakýkoliv jiný živý organismus a je také jeden z nejvyšších a nejdéle žijících. Před začátkem poslední doby ledové byly tyto stromy mnohem více rozšířené.[11]

Řeka Merced z Yosemit

Řeky Tuolumne (čti [tuːˈɒləmi]) a Merced [merse] a jejich přítoky pramení podél hlavního hřebene Sierra Nevady a v parku vyhloubily kaňony hluboké 900 až 1 200 m. Tuolumne odvodňuje rozsáhlé severní části parku o rozloze asi 1 760 km². Zdrojnice Merced tečou z horských pásem na jihu, především Cathedral Range a Clark Range, a odvodňují území o rozloze asi 1 320 km².[12]

Hydrologické procesy jako zalednění, záplavy a geomorfologické působení řek měly zásadní vliv na tvorbu krajiny na území parku.[12] Park dále obsahuje asi 3 200 jezer (větších než 100 m²), dvě přehradní nádrže a 2 700 km vodních toků.[13] Po celém parku se na dnech údolí objevují mokřady, které mají často hydrologické vazby (sezónní záplavy a pohyb spodní vody) na nedaleká jezera a řeky. luční společenstva, která najdeme v nadmořských výškách od 900 do 3 500 m, jsou většinou mokřadního typu, stejně jako pobřežní biotopy podél nesčetných yosemitských potoků a řek.[14]

Vodopád Bridalveil Fall („závoj nevěsty“) teče z visutého údolí ve tvaru U, které bylo vytvořeno bočním ledovcem, přítokem hlavního ledovce.

Yosemity jsou známé vysokou koncentrací vodopádů na malém území. Nesčetné kolmé stěny, ledovcové stupně a visutá údolí vytvářejí v parku ideální podmínky pro vznik vodopádů, zvláště během jarního tání v dubnu, květnu a červnu. 739 m vysoký Yosemite Falls v Yosemitském údolí je nejvyšší vodopád v Severní Americe. Ve stejném údolí se nachází také Ribbon Falls, který má mnohem menší průtok, ale může se pochlubit nejvyšším nepřerušeným vodním skokem (492 m).[11] Nejznámějším z yosemitských vodopádů je zřejmě Bridalveil Fall, dobře viditelný z vyhlídky Tunnel View na východním konci Wawonského tunelu. Z dalších lze jmenovat např. Wapama Falls v Hetch Hetchy Valley. V parku existují i stovky krátkodobých vodopádů.

Všechny současné ledovce v parku jsou poměrně malé a nacházejí se v místech s téměř permanentním stínem, jako jsou k severu a severovýchodu obrácené ledovcové kary. Největším ledovcem v Yosemitech je Lyell Glacier (největší v Sierra Nevadě jsou pak Palisades Glaciers), který pokrývá 65 ha.[15] Žádný z dnešních yosemitských ledovců není pozůstatkem mnohem větších vysokohorských ledovců, které formovaly yosemitskou krajinu. Současné ledovce byly vytvořeny během jedné z neoglaciálních epizod, které se odehrály od poslední doby ledové.[10] Počet a velikost ledovců po celém světě v současné době snižuje globální oteplování. Mnohé yosemitské ledovce, které objevil v roce 1871 John Muir a vybudoval na nich svou teorii o původu ledovců, včetně Mercedského ledovce, již zmizely, a mnohé další ztratily až 75% svého povrchu.[15]

Yosemity mají středomořské podnebí, což znamená, že většina srážek spadne během mírné zimy a zbytek roku je prakticky suchý (během dlouhého a horkého léta spadnou méně než 3% srážek).[16] Orografický zdvih způsobuje, že srážek přibývá s nadmořskou výškou až do 2 400 m, odsud dále k hřebeni jich pak zvolna ubývá. Roční srážkové úhrny se pohybují od 915 mm ve 1 200 m n. m. do 1 200 mm ve 2 600 m n. m. Sníh se na zemi typicky udrží až od listopadu ve vyšších polohách. Hromadí se pak celou zimu až do března nebo počátku dubna.[17]

Teplota klesá se zvyšující se nadmořskou výškou. Teplotní extrémy zmírňuje skutečnost, že Yosemity leží pouhých 160 km od Tichého oceánu. V létě se u kalifornského pobřeží nachází anticyklóna (tlaková výše), od níž proudí chladný vzduch směrem k Sierra Nevadě. Důsledkem je čistý a suchý vzduch v yosemitské oblasti.

Průměrné denní teploty se pohybují od −3,9 do 11,5 °C na Tuolumne Meadows (2 600 m). U vjezdu do parku ve Wawoně (1 564 m) činí denní průměr 2,2 až 19,4 °C. V nižších polohách pod 1 500 m jsou teploty vyšší. Průměrná denní teplota v Yosemitském údolí (1 209 m) se pohybuje od 7,8 do 32,2 °C. V polohách nad 2 500 m jsou horké a suché letní dny přerušovány častými letními bouřkami a k ochlazování také přispívá sníh, který se tu může udržet až do července. Kombinace suché vegetace, nízké relativní vlhkosti a bouřek způsobuje časté lesní požáry způsobené bleskem.[17]

Střední lednová teplota u ředitelství parku se pohybuje od −3,6 do 8,4 °C a střední červencová teplota se pohybuje od 11,8 do 32,2 °C. V průměru 47,7 dní v roce denní maximum přesáhne 32 °C a v průměru 137,5 dní v roce mrzne. Mráz byl zaznamenán v každém měsíci roku. Nejvyšší naměřená teplota činí 46 °C z 20.7.1915. Nejnižší naměřená teplota byla −21 °C 2.1.1924. Průměrné roční srážky činí 929 mm; v průměru 69 dní v roce spadne měřitelné množství srážek. Nejvlhčím rokem byl rok 1983 se 1751 mm, nejsušším pak 1976 s 377 mm. Nejvíce srážek za jeden měsíc bylo 752 mm v prosinci 1955 a nejvíce srážek za den bylo 176 mm 23.12.1955. Ročně napadne průměrně 167 cm sněhu. Rekordní byl rok 1967, kdy napadlo 393 cm. Nejvíce sněhu za jeden měsíc napadlo v lednu 1993: 358 cm.[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yosemite National Park na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Yosemitský národní park na Wikimedia Commons

• National Park Service: Yosemite National Park
• The Yosemite Association
• The Yosemite Fund
• Yosemite Park Organization
• Yosemite Hiking Information
• Historické fotografie parku od Edith Irvine
• Informace o národním parku Yosemite