Národní park Padjelanta

Název parku pochází z lulejské sámštiny od slova Badjelánnda, který se překládá jako vyšší země – což vyjadřuje zjednodušený popis regionu. Tři sámské vesnice Duorbun, Jåhkågasska a Sirges mají dodnes na Padjelantě své letní sobí pastviny, používají k tomu tradiční osídlení Stáloluokta, Árasluokta a Sállohávrre.

Park, který sousedí s Norskem na západě, je primárně tvořen rozsáhlou náhorní plošině kolem dvou neobyčejně velkých jezer Vastenjávrre a Virihávrre. To druhé je často označováno jako nejkrásnější jezero ve Švédsku. V důsledku toho je krajina poměrně plochá a otevřená, zvláště ve srovnání s národním parkem Sarek na jeho východní hranici, který má vyloženě alpský charakter a je tvořen skalnatými kopci s několika různorodými vrcholy.

Padjelanta, vzhledem k jejímu bohatství luk a ryb, je již dlouho atraktivní pro lidi. Park byl obýván již od mladší doby kamenné (jeden důkaz je mnoho padacích jám, které tady byly nalezeny a které se datují k tomuto období). Dokonce i dnes jsou jezera využívány Sámi pro rybolov. Od zrodu moderní vědy byla oblast také zajímavá pro vědce, zejména pro studium flóry, fauny a geologie.

Parkem prochází dobře známá dálková pěší trasa nazvaná Padjelantaleden (česky Padjelantí cesta), která vede mezi Kvikkjokkem na jihovýchodě a buď Vaisaluoktou nebo Änonjalme pod Áhkká na severu. Stezka je dlouhá asi 160 km. Všechny koncové body cesty leží mimo hranice parku, což znamená, že turisté musí cestovat minimálně jeden den před vstupem na území Padjelanty.

Podél této stezky je několik chatových lokalit, které poskytují ubytování pro návštěvníky. Původně byly turistické objekty v rámci parku řízeny Švédskou agenturou pro životní prostředí, později přešly do péče výše uvedených sámských obcí, a to pod názvem Badjelánnda Laponia turistiku (BLT). Další chaty na trase jsou udržovány Švédským turistickým svazem (STF). V Stáloluokta je sauna a během turistické sezóny lze v chatách také dokoupit proviant.

Je třeba poznamenat, že Padjelantaleden je letní stezka a není tu žádné zimní tyčové značení, když je půda pokryta sněhem. Ani chaty nejsou v zimě obsazeny, i když na všech chatách je vždy alespoň jeden pokoj v tuto dobu otevřený (jako takzvaný zimní prostor).

Parkem prochází další dálková turistická trasa zvaná Nordkalottleden, avšak její trasa je na území parku po většinu cesty stejná s Padjelantaleden.

Zajímavostí je, že švédské centrum nepřístupnosti (tj. místo, které je v maximálně vzdálené od civilizace) se nachází v Padjelantě. Dle[2] je to od bodu v jihovýchodní zátoce v jezeře Rissájávrre ležícím na hranici Národního parku Sarek přibližně 47 km v jednom směru k nejbližší silnici. Izolace tohoto místa je však částečně iluzí, protože navštěvovaná pěší trasa Padjelantaleden a konkrétně chata Tuottar jsou ve skutečnosti jen méně než 5 km daleko.

• 
  Padjelanta východně od Staloluokty
• 
  severní část Padjelanty

• 
  Mezi Tarraluoppal a Staloluokta
• 
  Kapasluoppal poblíž chaty Staddajåkkåstugan
• 
  Večer u jezera Virihaure v národním parku Padjelanta