Chaluha malá
Chaluha malá (Stercorarius longicaudus) je nejmenším druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením.
Chaluha malá | |
---|---|
Chaluha malá, dospělý pták | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neoghathae) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Podřád | racci (Lari) |
Čeleď | chaluhovití (Stercorariidae) |
Rod | chaluha (Stercorarius) |
Binomické jméno | |
Stercorarius longicaudus Vieillot, 1819 | |
Areál rozšíření
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Dospělí ptáci se vyskytují pouze ve světlé formě. Spodní část těla je vpředu bílá, za břichem postupně přechází do šedého zbarvení. Hřbet a křídelní krovky jsou světle hnědošedé, letky černavé (tímto kontrastním zbarvením křídel se liší od chaluhy pomořanské a chaluhy malé). Dalším charakteristickým znakem je absence bílých polí v křídlech, bílé jsou pouze ostny krajních dvou letek. Hlava je bílá s černou čepičkou a obvykle žlutavým nádechem lící. STřední ocasní pera jsou velmi dlouhá, přesahují zbytek ocasu o 15–25 cm. Mladí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách (světlá, přechodná a tmavá), vždy jsou jednobarevně hnědí s výrazným proužkováním.
Rozšíření
Hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, většinou na sever od severního polárního kruhu. Tažný druh. Přesné zimoviště není známo, rozptylují se zřejmě v mírných až subtropických vodách Atlantského a Tichého oceánu.[2] Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně čtyřikrát.[3]
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
- Přehled pozorování chaluhy malé v ČR na stránkách FK ČSO