Kočka rybářská

• Hmotnost: 5,1–16 kg[2]
• Délka těla: 65–100 cm
• Délka ocasu: 38–41 cm
• Výška: 25–33 cm
• počet mláďat 2–3
• samice je v březích 63 dní
• dožívá se 12 let

Kočka rybářská patří mezi větší malé kočky, je asi tak dvakrát větší než velká kočka domácí.[2] Samci jsou výrazně větší a robustnější než samice. Jsou podsadité, silné, s kratšími končetinami a krátkým, tupě zakončeným ocasem, který na první pohled vypadá jako useknutý. Vzhledem připomínají cibetku, rodové jméno cibetky, viverra, tedy dalo název druhovému jménu kočky rybářské, tedy P. viverrinus.

Zvláštností kočky rybářské jsou plovací blány mezi prsty předních končetin a fakt, že i zatažené drápy neustále vyčnívají z pochev, kočka rybářská je nedokáže zatáhnout úplně.

Barva srsti je tmavě šedá, s černými kulatými skvrnkami. Okolí čenichu a spodní část brady jsou bílé, stejně tak flíčky na uších. Od čenichu se mezi uši až na krk táhnou tmavé pruhy.

Kočky rybářské pocházejí z jižní a jihovýchodní Asie, kde obývají prostory poblíž vody. Vyskytují se jak v močálech a mokřinách, tak na březích potoků a řek. Obývají také mangrovové porosty.

Kočky rybářské jsou plachá samotářská zvířata, která se vyhýbají člověku. Potravu si hledají u vodních ploch. Jak napovídá jejich jméno, živí se převážně rybami, k jejichž chycení jsou skvěle přizpůsobeny. Drápy na předních končetinách používají jako harpunu a pro svou kořist se dokážou i potopit. V tomto případě přitisknou uši k hlavě, aby jim do nich nenateklo. Jejich kořistí se ale stávají i žáby, raci, měkkýši, vodní hmyz, nepohrdne ani na souši ulovenou myší, malým savcem či ptákem. Někdy napadají dobytek, živí se i mršinami. Údajně dokážou odnést i nemluvně.

O jejich rozmnožování v přírodě toho není moc známo a většina informací pochází z pozorování koček žijících v zajetí. Kočky rybářské se páří jednou ročně, většinou v lednu nebo únoru. Březost trvá 63–70 dní,[2] po té samice vrhne 1–4 koťata, obvykle jsou ve vrhu 2 až 3 mláďata. V zajetí s péčí o mláďata pomáhá i samec, ale neví se, jestli je tomu tak i v přírodě. Koťata jsou odstavena v půl roce věku a v 10 měsících se osamostatňují. V zajetí se mohou dožít až 12 let.

Jejich jediným známým nepřítelem je člověk. Jsou ohroženy hlavně vysušováním mokřadů kvůli zemědělství, kácením vegetace i lovem kvůli masu, kožešině nebo kvůli útokům na dobytek.

V Evropě je tento druh chován přibližně ve čtyřech desítkách zoo (stav jaro 2019). V Česku se jedná o tyto zoologické zahrady[3]:

• Zoo Děčín - vede EEP
• Zoo Olomouc
• Zoo Ostrava
• Zoo Praha
• Zoopark Na Hrádečku, Horní Pěna

V minulosti byla kočka rybářská chována také v Zoo Brno a Zoo Ústí nad Labem.[3] Na slovensku je chována v Zoo Bojnice.

• 
  Kočka rybářská v norimberské zoo
• 
  Kočka rybářská v zoo v Cincinnati
• 
  Kočka rybářská v Zoo Praha
• 
  Kočka rybářská v zoo v San Diegu
• 
  Zoo Ósaka, Japonsko

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kočka rybářská na Wikimedia Commons
• Galerie kočka rybářská na Wikimedia Commons
• IUCN Red List – Prionailurus viverrinus (anglicky)
• AnimalDiversityWeb: Prionailurus viverrinus (fishing cat) (anglicky)
• Kočka rybářská v ZOO Děčín Archivováno 14. 4. 2021 na Wayback Machine