Praha-Bubny (nádraží)

Severní státní dráha směrem k Podmoklům (Děčínu) byla zprovozněna již v roce 1850. Stavba nádraží však započala až v roce 1866, kdy se začala stavět spojka Buštěhradské dráhy ze stanice Praha-Dejvice, která Buštěhradskou dráhu napojila na trať tehdy již vlastněnou Společností státní dráhy, a tím umožnila jízdu vlaků přes Negrelliho viadukt na dnešní Masarykovo nádraží. Spojka byla zaústěna do bubenského nádraží a provoz zahájen 27. dubna 1868. Současná nádražní budova pochází z roku 1923.

Původně se nádraží nazývalo Bubna a roku 1911 bylo přejmenováno na Bubny horní nádraží (část Buštěhradské dráhy) a Bubny dolní nádraží (část tehdy již znovu zestátněné Severní státní dráhy). V roce 1933 byl název obou částí sjednocen na Bubny a v roce 1941 přejmenován na nynější Praha-Bubny.

V letech 1941 až 1945 odsud odcházely transporty pražských Židů, soustředěných v areálu Radiotrhu (naproti Veletržním paláci), do ghett v Lodži a Terezíně.

Severní zhlaví stanice

Součástí vybudovaného nádraží bylo i velké depo, rozsáhlé dílny a výtopna. Největší část železničního depa vybudovala v letech 1869–1873 společnost Severní státní dráha, které již nedostačovaly prostory u Masarykova nádraží. Prostory měly kapacitu až 140 vozů a patřila k nim lakovna a pila. V roce 1948 bylo nákladové nádraží s pilou Karl Neuber v Praze VII-Bubnech znárodněno na základě vyhlášky č. 2339/1948, o znárodnění podniků velkoobchodních v oboru obchodu s palivy, a s ním též všechny související podniky.[2] Opravny prošly v letech 1956–1958 rekonstrukcí, která umožnila úpravy většího portfolia vozů včetně elektrických jednotek, hlavně řady 451. Později se začaly dílny specializovat na opravy poštovních vozů a během roku 2000 byl provoz v dílnách ukončen úplně.^[zdroj?]

Budova dílen byla výjimečná i svými rozměry 160 × 65 m. Po léta zde byly deponovány vládní salonní vozy, poté i vozy pro nostalgické vlaky. Opravy vozů se zde prováděly do května 2013, již v režii soukromé firmy.[3]

V roce 2006 byly rozsáhlé pozemky v obvodu stanice ve výběrovém řízení prodány za 1,1 miliardy korun společnosti Orco Omikron z realitní skupiny Orco Property Group, která v oblasti plánuje v horizontu deseti let vystavět obytný, zábavní a administrativní komplex.[4]^{[nedostupný zdroj]}

Projekt nové čtvrti původně počítal s výstavbou luxusních i klasických bytů, kancelářských prostor, nové školy, zdravotnického zařízení a univerzitního kampusu.[5]

Areál nádraží, výtopen a dílen byl roku 2004 prohlášen kulturní památkou České republiky, roku 2008 však byla památková ochrana omezena pouze na objekt nádražní vodárny, která tak je chráněna dosud. Později bylo zmiňováno, že v památkové ochraně zůstaly i vnitřní sloupy budov, ale ty v seznamu nemovitých kulturních památek nejsou uvedeny.

Nadšenci pro záchranu budovy navrhovali, aby zde byla buď zachována opravna, nebo zřízena například koncertní síň či železniční muzeum.[3] Majitel a developer dosáhl zrušení památkové ochrany, získání a opakovaného prodloužení demoličního výměru a nakonec CPI Property Group podnikatele Radovana Vítka, kterou si Orco Property Group najala jako developera, budovu zbourala.

Nově nastoupivší vedení městské části Praha 7 se poslední půlrok před demolicí intenzivně snažilo o záchranu budovy, developer po stejnou dobu intenzivně připravoval demolici. Starosta Jan Čižinský tvrdil, že studie počítaly se zachováním dílen a jednatelé společnosti půl roku tajili, že připravují demolici, což označoval za podvod. Představitelé devolopera oponovali, že platný demoliční výměr byl řádně vydán v roce 2010 a opakovaně prodlužován, naposledy v roce 2013 s platností do konce roku 2015, z čehož musel být záměr investora zřejmý. Generální ředitel Orco Property Group Jiří Dedera uvedl, že demolice je v souladu s dlouhodobou strategií i řádně projednaným a schváleným záměrem. Starosta pohrozil, že nyní městská část bude vůči investorovi méně vstřícná, protože celé území je ve stavební uzávěře.[6] Podobně se vyjádřil i náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický:. „Jestli si developer CPI, vlastník areálu, myslí, že nejlepší příspěvek do jednání s městem, jak z území Bubnů odstranit stavební uzávěru a umožnit jeho zástavbu, je zbourat cenné drážní dílny, je třeba říci, že tomu tak není. Naopak, tyto haly vytvářejí kouzlo místa a měly by se stát součástí budoucí zástavby“.[7] Starosta Jan Čižinský řekl, že firma CPI postupuje s neúctou k technickému historickému dědictví, a demolici přirovnal k bourání zimního stadionu na Štvanici.[7] Starosta Jan Čižinský i primátorka Prahy Adriana Krnáčová se spolu s ministrem financí a stranickým šéfem primátorky Andrejem Babišem i po zahájení demolice ještě pokoušeli vyjednat zachování alespoň části budov.[5]

Investor demolici dlouho z finančních důvodů odkládal, změna nastala s tím, když jej majetkově ovládl podnikatel Radovan Vítek.[7]

Demolice areálu dílen začala 7. září 2015 a demoliční práce měly trvat tři měsíce.[5] Mluvčí investora Jan Burian uvedl, že se památková ochrana týká pouze vnitřních sloupů, které firma zachová a předá památkářům tak, jak se s nimi před lety dohodla. Samotné budovy byly podle něj v natolik katastrofálním stavu, že by nebylo reálné je zachránit. Generální ředitel Orco Property Group Jiří Dedera však v době zahájení demolice tvrdil, že duch místa v této lokalitě nezanikne, protože významné architektonické prvky industriální výstavby budou zachovány a zakomponovány v budoucí podobě projektu.[5]

Brána nenávratna
(Aleš Veselý, 2015)
nádraží Praha-Bubny

Dne 9. března 2015 byla na nádraží Praha-Bubny slavnostně odhalena rozměrná plastika s názvem „Brána nenávratna“ od sochaře Aleše Veselého v podobě dvacetimetrové koleje zdvižené k nebi (symbolizuje Jákobův žebřík). Datum odhalení této instalace je i připomínkou noci z 8. na 9. března 1944, kdy bylo zavražděno téměř 4000 vězňů takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Obří artefakt stojí na místě židovských transportů jako brána na cestě, kterou procházely válečné transporty k deportačním vlakům. Socha nese poselství, že nádraží poznamenané tragickými osudy pražských Židů (odtud bylo deportováno v letech 1941 až 1945 na 50 000 židovských občanů Prahy do Terezína a jiných koncentračních táborů) je připraveno k plánované přestavbě na Památník ticha jako připomínku obětí holokaustu. [8][9]

Projekt na přestavbu nádraží na Památník ticha jako vzpomínkové centrum holokaustu a moderní historie obecně získal stavební povolení i výjimku ze stavební uzávěry. Společnost „Památník Šoa Praha“ uzavřela s Českými drahami smlouvu na padesátiletý pronájem nádražní budovy. Autorkou projektu přestavby nádraží je Šárka Malá z ateliéru Romana Kouckého.

Podle zprávy z února 2016 městská část Praha 7 chtěla na jaře 2016 jednat se SŽDC o vybudování lávky, která by spojovala Veletržní a Dělnickou ulici přes kolejiště. Mělo jít o dočasnou stavbu do doby, než bude hotová nová výstavba kolem železnice.[11]