Jákobův žebřík

Jákob byl na cestě z Beer-šeby a mířil do Cháranu.[2] Na cestě ho zastihla noc a tak se rozhodl přenocovat. V místě, kde právě byl, našel příhodný kámen, ulehl a nalezený kámen si dal pod hlavu.[3] Zdál se mu sen, v němž viděl žebřík, který ze země dosahoval až k nebi, a po něm vystupovali a sestupovali Boží poslové (andělé).[4] Nad žebříkem stál Hospodin, který Jákobovi říkal: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“[5] Po tomto Božím zaslíbení se Jákob probudil a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl! Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“[6] Brzy ráno pak vstal a kámen, jímž si podpíral hlavu, vzpřímeně usadil do země a svrchu jej polil olejem.[7] To místo nazval Bét-el, tedy Dům Boží.[8]

Na Jákobův žebřík odkazuje zvolená podoba památníku Brána nenávratna upomínající na transporty Židů z nádraží Praha-Bubny do koncentračních táborů za druhé světové války.[9] Od Svatého ducha roku 1997 nese pojmenování „Kostel U Jákobova žebříku“ také sakrální stavba Českobratrské církve evangelické v pražských Kobylisích.[10]

V roce 2021 vyšla na albu Tinitus od pražské hudební skupiny Původní Bureš píseň „Jákobův žebřík“[11]