Monoteismus

Monoteismus (možno též psát i jako monotheismus či monoteizmus) neboli jednobožství je forma náboženství, podle níž existuje a má být lidmi uctíván pouze jediný Bůh, který je (s jistými výhradami) stvořitelem světa, je vševědoucím, všudypřítomným a všemocným. Monoteismus vyhrazuje slovo Bůh, monopolizuje ho a odmítá pluralitu božských bytostí a jejich případnou hierarchii typickou pro náboženství polyteistická a zpravidla proti nim stojí v záměrné aktivní opozici (někdy až fundamentalistické). Složitější společnosti jsou pak příčinou vzniku větších a moralističtějších bohů.[1] Za první známý případ monoteistického náboženství je pokládán kult slunečního boha Atona v podobě, jak byl prosazován za vlády staroegyptského panovníka Achnatona (pod vlivem Teje) v rámci jeho náboženské reformy. Monoteistické prvky v dnešním smyslu slova, třebaže postupem času stále sílily,[2] jsou zde ovšem přítomny spíše implicitně a dávají prostor pro různé interpretace.[3] Motivace Achnatonova odporu vůči tradičnímu egyptskému náboženství s mnoha bohy není zcela jasná; dříve prosazovaná domněnka o jeho politickém pozadí, kdy královým cílem mělo být především potvrzení vlastní jedinečnosti a omezení moci kněžstva boha Amona, je v současné době pokládána za příliš jednostrannou.[4] Pokusy hledat v Atonismu počátky monoteistických světových náboženství někteří badatelé zpochybňují, ačkoliv jsou zde zároveň stopy, které by mohly napovídat o opaku.[5] Na tuto problematiku však dosud neexistuje jednotný názor a nejsou zatím ani známy přímé historické důkazy pro nebo proti existenci vazby mezi Atonismem a monoteistickými světovými náboženstvími.

Nejvýznamnějšími monoteistickými náboženstvími jsou dnes judaismus, křesťanství, islám a bahaismus (navazující na bábismus). Všechna pocházejí ze stejného základu, z kázání proroků v rámci judaismu, někdy jsou proto nazývána abrahámovská náboženství. Judaismus má kořeny možná už ve 20. století př. n. l. K jeho klíčovým postavám patřili Abrahám, Jákob a Mojžíš. Na přelomu letopočtu vzniklo křesťanství kázáním Ježíše Nazaretského (Kristus znamená "pomazaný") a jeho pozdějších následovníků. První křesťané byli židé přesvědčení o tom, že Ježíš je prorokem, nebo že je synem Božím, nebo částí Boha. V 7. století vznikl podle kázání proroka Mohameda Korán, který hlásá pokračování prorocké řady přes Abraháma, Ježíše a další až k Mohamedovi, přičemž základem je informace, že všichni proroci hlásali stejnou myšlenku o jedinečnosti Boha. Baháismus založil v 19. století, v lůně muslimského světa, Bahá'u'lláh, s cílem spojit všechny abrahámovské tradice a vůbec celý svět. Vedle toho existují různé dakší sekty vycházející z abrahámovských náboženství (Drúzové, mandejství, rastafariánství, jezídismus).

Za monoteistická lze označit ovšem i některá náboženství, která nemají abrahámovský původ. K takovým patří zejména páté největší světové náboženství sikhimus. V minulosti byl vlivným náboženstvím zoroastrismus, který je také někdy označován jako monoteistická víra. Dále jsou to menší, obvykle novější a synkretické kulty jako kaodaismus, čeondoismus nebo tenrikjó. Určité monoteistické tendence či prvky lze nalézt v indických kultech jako je šivaismus nebo višnuismus, nebo v čínském lidovém náboženství. Jde však již o hraniční případy, odborníci někdy hovoří o monolatrii či henoteismu, které je nutno od skutečného monoteismu odlišit - tyto pojmy značí uznání legitimity více bohů, přičemž ale k uctívání je vybrán jen jeden. Ač se o tom vedou spory, obvykle se za monoteismus nepovažuje ani panteismus, panenteismus, deismus či různé mystické směry pokoušející se splynout s Bohem nebo se v něm rozpustit namísto jeho uctívání (ačkoli každé monoteistické náboženství si vlastní mystickou odnož vytvořilo - islám súfismus, judaismus kabalu, vznikla i křesťanská mystika, takže ani zde není hranice zcela jistá).