Jezídismus

Příběh o stvoření světa, ze kterého vychází základní podstata náboženství, zní asi takto:

Samotný Bůh byl původně nad širými kosmickými moři. Hrál si s bílou perlou, když tu ji najednou odhodil do kosmického moře, ve kterém se perla roztříštila a stala se základní substancí, ze které vznikly planety a hvězdy. K dokončení a doladění celého vesmíru byl pověřen nejlepší ze sedmi andělů, které stvořil Bůh, Táús Melek. Tento paví anděl ztělesňoval veškerou sílu a moudrost Boha a byl tak připraven splnit úkol. Pomoci mu mělo zbývajících šest andělů, dnes uctívaných jako dalších 6 svatých.

Melek byl pověřen zajistit Zemi krásu a hojnost. Když sestupoval na naši planetu, vzal na sebe podobu páva, ptáka sedmi základních barev. Tyto barvy Melek předal světu včetně bohaté fauny a flóry. Poté se přesunul do zahrady v Edenu, aby se potkal s Adamem, který byl právě stvořen, ale bez duše. Melek tedy do něj vdechl život a obrátil ho ke slunci, které představovalo stvořitele, jenž měl být i nadále uctíván (proto se jezídové modlí směrem ke Slunci). Poté byla stvořena také Eva. Nadešla chvíle, kdy se měla klíčová dvojice rozmnožit. Adam a Eva se však začali předhánět a hádat, že jsou přece schopni zplodit potomky jeden bez druhého. Svár skončil tak, že oba uzavřeli svá semena do sklenic a teprve po uplynutí inkubační doby je otevřeli. Ze všech vylétl odporný hmyz až na tu jednu Adamovu, ze které vykoukl nádherný chlapeček. Tento chlapec, známý jako Šhehíd bin Džer – „syn ze sklenice“, rostl rychle, oženil se a měl potomky, kteří se nazývají jezídové. Proto se jezídové pokládají za potomky Adama, nikoliv Evy. Adamovi byla svěřena posvátná moudrost, která se předává dál všem jeho potomkům a stává se tak základním věděním jezídů.[2]

Chrám Jezídů na hoře Sindžár v Iráku

Jezídské učení spolu s obřady je drženo v tajnosti a žádný z členů nemá zájem o jeho šíření. Základní spisy jsou psány arabsky a jsou jimi Kniha zjevení (Ktébí džalva), kterou napsal šejch Adí, a Černé písmo (Mushaf reš), sepsané mystikem Hasanem el-Basri.[3][4] Jezídové uctívají Meleka Táúse jako padlého anděla a vládce tohoto světa. Ačkoli je Melek podřízen nejvyššímu Bohu stvořiteli, nemá to velký význam, protože Bůh nezasahuje do chodu světa.[3]

Jezídové věří v reinkarnaci duší.[1] Za nejvýznamnější reinkarnaci je považován šejch Adí, který se pokládal za vtělení Meleka Táúse.[5] Šejch Adí je uctíván jako nejvýznamnější jezídský učitel, který mimo jiné zavedl pravidlo, že jezídové nemohou konvertovat k jinému náboženství a ani se jezídem nemůže stát příslušník jiné víry.[5]

Na zemi neexistuje peklo a ďábel, protože Melek shromažďoval 7 tisíc let své slzy do 7 nádob a jimi pak uhasil všechen oheň v pekle, čímž peklo zaniklo.[6] Po smrti je tedy mrtvola ihned uložena do kuželové hrobky se zkříženýma rukama na hrudi. Ačkoli jezídové nemají peklo, mají určitou koncepci ráje. Zlé duše čeká osud zatracení a zapomenutí.[6]

Jezídové se modlí dvakrát denně ve směru ke slunci. Za svatý den považují středu, ale dnem odpočinku je sobota. K důležitým povinnostem patří vykonat pouť. Na pouť se chodí v srpnu a je vedena do Mosulu k hrobu Adího. Celý obřad je velkou společenskou záležitostí, vládne veselí, praktikují se nejrůznější zvyky a u hrobů Adího a ostatních svatých hoří olejové lampy. Co se týče obřadu narození dítěte, po pokřtění se provádí obřízka chlapce, ale je to záležitost dobrovolná.[6]