Mokřiny (Aš)

Mokřiny byly založeny Zedtwitzi někdy před rokem 1413, kdy jsou poprvé zmíněny v historických dokumentech. V roce 1874 se odtrhly od Vernéřova, a staly se samostatnou obcí. V této době zde žilo okolo 400 lidí. Rozvoj textilního průmyslu v Aši způsobil v druhé polovině 19. století nárůst obyvatel ve všech okolních obcích, včetně Mokřin, kde v roce 1930 žilo ve 174 domech již 1726 obyvatel. Po 2. světové válce se počet obyvatel razantně snížil, a dnes zde žije kolem 550 obyvatel.

Obchody a firmy v Mokřinách využívají výhodné pozice obce na hlavním tahu do města a také návaznost na něj. Přes Aš v současnosti proudí doprava již přes tři hraniční přechody, což je pro Mokřiny ekonomicky stejně výhodné jako pro Aš. V současné době se v Mokřinách nachází stavebniny, autobazar, množství auto- a pneuservisů, benzínová čerpací stanice nebo také tržnice. Ještě před několika lety zde také produkovala své výrobky porcelánka, která ale již zanikla.

Evangelický kostel v Mokřinách (2009)

• Evangelický kostel postavený v roce 1913 podle návrhu německého architekta Otty Bartninga, patří mezi historicky nejcennější památky Mokřin. Kostel byl vysvěcen v roce 1914. Po 2. světové válce byl kostel užíván pravoslavnou církví jako kostel svatého Cyrila a Metoděje. V roce 1994 byl kostel vrácen evangelické církvi, v jejímž užívání je dodnes. Nutno dodat, že stavby architekta Bartninga jsou v Německu považovány za národní památky, a podle toho také chráněny. Kostel je využíván i evangelíky z Aše, protože město svůj evangelický kostel ztratilo po požáru v roce 1960.
• Kostel svatého Karla Boromejského je druhým, katolickým kostelem v Mokřinách, který byl v roce 1912 postaven stavitelem Antonem Möllerem v secesním stylu. V témže roce byl také vysvěcen. Katolíci v té době měli v Mokřinách mírnější převahu. Dnes je kostel nepřístupný, protože je dlouhodobě v rekonstrukci.
• Památník obětem první světové války, který se nachází před vchodem do evangelického kostela, byl postaven v roce 1924.

Mokřinami prochází cyklotrasy číslo 2057 a 2063, a turistické trasy značené modrou a červenou značkou. Po červené značce se dá dostat například k nejbližším, historickým hraničním mezníkům.