Mojmír Grygar

Maturoval v roce 1947 na reálném gymnáziu v Olomouci, kde ho učil mj. literární historik Oldřich Králík. Poté vystudoval estetiku a literární vědu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, pod vedením Jana Mukařovského a pod silným vlivem Arnošta Kolmana a Ladislava Štolla, jemuž v první fázi své tvorby podléhal. Absolvoval v roce 1952. Ve stejném roce získal i doktorát, za práci o Janu Nerudovi. Pracoval nejprve na fakultě jako Mukařovského asistent, v roce 1954 byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V letech 1969–1971 byl pozván jako hostující profesor na univerzitu do Amsterdamu. Po skončení oficiálního pobytu se rozhodl, že se do Sověty okupovaného Československa již nevrátí a získal na Amsterdamské univerzitě stálé místo. Získal zde titul docenta a učil zde až do odchodu do důchodu v roce 1993. Ustavil na univerzitě obor bohemistiky. Uspořádal sympozia o díle Václava Havla (1980), Jaroslava Haška (1983), Jaroslava Seiferta (1985), Bohumila Hrabala (1987) nebo Jana Amose Komenského (1992). Krom bohemistiky se v Amsterdamu věnoval i rusistice, zejména ruské avantgardě. Po pádu komunismu učil i v Praze a Olomouci.[1] Přispíval například do Britských listů, kde kritizoval například Karla Schwarzenberga[2] nebo církevní restituce.[3]

• Julius Fučík. Život a dílo (1953)
• Jan Neruda (1955)
• Žil jsem pro radost. Životopisná črta o Juliu Fučíkovi (1958)
• Umění reportáže (1961)
• Rozbor moderní básnické epiky. Vančurův Pekař Jan Marhoul (1970)
• De Nationale wedergeboorte in de Tsjechische Literatuur (1975)
• Overzicht van de Tsjechische Literatuur met bijzondere aandacht voor stromingen van 1880 tot W. O. II. (1979)
• Schets van de Tsjechische Literatuur uit de tweede helft negentiende eeuw (1985)
• Terminologický slovník českého strukturalismu 1. Prolegomena. Obecné pojmy estetiky a teorie umění (1985)
• Přehled starší české literatury (1988)
• Trvání a proměny (2006)
• Znakotvorčestvo. Semiotika russkogo avantgarda (2007)
• Hieronymus Bosch - zbožný pohan? (2014)