Mohlo by to bejt nebe…

Impulsem k tvorbě desky se pro Michala Prokopa stalo setkání s copywritrem Tomášem Rorečkem, s nímž zasedl v dozorčí radě spolku OSA. Zpěváka zaujal jeho text „Věnování“ na způsob dada, jenž pro něj sehrál roli iniciačního momentu. Michal Bulíř napsal slova ke třem skladbám „Prstoklad“, „Pomoz mi“ a „Libeňská“, nejvyššímu počtu na desce, která začala vznikat od konce roku 2018. Její finalizace vyvrcholila během období covidové pandemie v letech 2020 a 2021. Ve větší sestavě se hudebníci potkali v hloubětínském studiu Filipa Benešovského během dvou červnových dnů v roce 2020. Následně již nahrávali své party odděleně, včetně domácích projekcí. Zvukové stopy byly dodatečně zmixovány ve Fat Dog Studiu Pavla Marcela na Karlštejně.[2][7][8]

Úvodní skladbu „Nebe anebo cesta do pekel“ napsal lékař Milan Šašek, který se vrátil do Česka z několikadesetiletého exilu ve Spojených státech. Americky orientovaný text o zesilovačích, pochromovaných kárách, alkoholu a jointech byl původně v angličtině určený pro americkou skupinu. Prokop jej doplnil bluesovou hudbou, která podle něho otevírá brány do světa hudby. Stejně tak otevřela i album. Skladba Martina Němce „Hoří Notre Dame“ byla nejdříve Prokopovi nabídnuta ve formě duetu s Ivou Marešovou na desku skupiny Precedens. Poté co nebyla využita ji Prokop nazpíval v upravené verzi na svém albu.[7][9][10]

Titulní singl „Má vlast“ vyšel již v dubnu 2021. Báseň Jiřího Žáčka vydaná roku 2009 ve sbírce Třetí poločas se stala kritickou výpovědí doby s protestním nádechem. Videoklip k písni natočil Michal Skořepa. Vilma Cibulková v něm ztvárnila omšelou slovanskou bohyni Vesnu, hyperbolu na poničenou českou zemi, která shromažďuje artefakty z minulosti – německou pistoli Luger, meč či přilbici z třicetileté války, a odváží je na Prokopovo smetiště.[11][12][10]

Slova Pavla Šruta k jazzově laděné skladbě „So long“ nalezl Prokop ve svém archivu. Jednalo se o jejich první spolupráci od roku 1986 a zároveň variaci na Leonarda Cohena, opatřenou původně instrumentální hudbou z dříve vydané nahrávky Luboše Andršta. Druhou autorskou Andrštovou skladbou se stala zapomenutá píseň z roku 1988 „Neříkej“, na níž si kytarista již nepamatoval. Prokop ji náhodně objevil v živém vystoupení televizního archivu při přípravě dokumentu České televize o své osobě Až si pro mě přijdou…. Opravena byla informace k autorství textu, když se zjistilo, že ji namísto v minulosti uváděného Zdeňka Rytíře napsal Jan Burian. Vážná zdravotní indispozice z listopadu 2020 však Andrštovi zabránila nahrát kytarový part a dále pokračovat na tvorbě desky. Ve skladbě „Neříkej“ jej tak nahradil Michal Pavlíček a na zbytku alba zvukař Pavel Marcel, spolupracující s Framus Five od roku 2005. Andršt se svým kytarovým doprovodem podílel jen na skladbách „Má vlast“ a „So long“, respektive stihl vytvořit aranžmá čtyř písní.[9][2]

Bonusová coververze šlágru „Svět naruby“ od autorské trojice Werich, Voskovec a Ježek z roku 1935 vznikla z podnětu hudebního publicisty Josefa Vlčka, jemuž se zdál obsah v covidové době opět aktuální. Prokop skladbu nahrál již v roce 1969 jako svou první česky nazpívanou píseň. Tehdy se stala součástí posledního vysílání hitparády Dvanáct na houpačce z 30. března 1969, kdy byl rozhlasový žebříček cenzory zrušen. V novém aranžmá Andršt skladbu vystavěl na souznění kytary Pavla Marcela, odkazujícího na Djanga Reinhardta, s houslemi Jana Hrubého v grappelliho stylu.[7][9]

Na grafické úpravě alba se podíleli Karel Haloun s Luďkem Kubíkem (studio 3). Fotografie zelené přírody symbolizují věčný koloběh měnícího se života.

• Videoklip „Má vlast“ na YouTube