Mořic Falcký

Mořic se narodil jako páté dítě (čtvrtý syn) falckého kurfiřta, „zimního krále“ Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho manželky Alžběty Stuartovny (1596–1662), dcery anglického krále Jakuba I. Stuarta. Narodil se v bouřlivé době za dramatických okolností – po bitvě na Bílé hoře (8. listopadu 1620) musel jeho otec Fridrich Falcký s rodinou uprchnout; on sám se uchýlil do Vratislavi, zatímco jeho manželka ve vysokém stupni těhotenství prchala se svými dvorními dámami přes Slezsko na západ. Bez útočiště, neboť císař Ferdinand II. zakázal, aby jim bylo poskytnuto, začala Alžběta na útěku rodit – syn Mořic se narodil 17. prosince 1620/6. ledna 1621. (V její těžké hodince Alžbětě pomáhala Amálie zu Solms-Braunfels, později manželka nizozemského místodržitele Frederika Hendrika Oranžského.)

Spolu se svým starším bratrem Ruprechtem Falckým, jemuž byl věrně oddán a jehož doprovázel na všech jeho taženích na souši i na vodě, se účastnil anglické občanské války na straně jejich strýce, anglického krále Karla I. Stuarta. Byl v anglických, poté švédských a nakonec opět v anglických námořních službách.

Mořic bojoval kromě jiného v bitvách u Edgehillu a Marston Moor a v řadě dalších. V první byl raněn, z poslední bitvy s velkými ztrátami vyvázl i s Ruprechtem nezraněn. Po popravě jejich strýce Karla I. Stuarta (1649) převzal se svým bratrem jako viceadmirál malou flotilu, která měla likvidovat obchod Anglie s kontinentem. Flotilu zničil v roce 1651 admirál Blake. Poté přešli oba bratři otevřeně k pirátství.

Na podzim roku 1652 se Mořicova loď HMS Defiance potopila při jednom nočním útoku v Karibiku. Princ zůstal nezvěstný. Podle legendy prý mířil s obrovským pokladem z Peru a Mexika k některému z francouzských přístavů, krátce před doplutím však údajně padl do rukou námořních lupičů, byl zavlečen do Alžíru a zmizel v nitru Afriky.