Mořic Deym

Před rokem 1848 získal do majetku dvůr a panství Poutnov v západních Čechách.[2] V této době působil na vysokých úřednických postech monarchie. Byl radou vládního gubernia v haličském Lvově.[3] V roce 1846 se účastnil slavnostního otevření budovy Měšťanské besedy v Praze, tehdy jako pražský městský hejtman.[4] Hejtmanskou funkci zastával od roku 1845.[5] Ještě v roce 1846 byl ale vyslán do funkce vládního komisaře v Krakově, který byl tehdy právě přímo začleněn do monarchie po porážce tamního polského povstání a ukončení existence samostatného svobodného města Krakov.[3]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky.[2] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Mladá Boleslav. Profesně se uvádí jako soukromník.[6][7] Patřil k českému politickému táboru, Národní strana (staročeši), stejně jako jeho bratr Vojtěch Deym (1812–1863).[3] Nominaci Mořice Deyma za poslance sněmu navrhl František Ladislav Rieger.[8]

Po rozpuštění sněmu se stáhl z politiky.[3] Na jaře 1850 se v Londýně náhodně potkal s Františkem Ladislavem Riegrem a strávili spolu jistou dobu, přičemž Rieger coby znalec britské metropole mu dělal průvodce.[8]

Zemřel v červnu 1851 ve svém kočáře na cestě do Mariánských Lázní.[2] Příčinou smrti byla mrtvice.[1] K úmrtí došlo na silnici mezi Mnichovem a Rájovem u Chebu. Na místě pak tuto událost ještě v 2. polovině 20. století připomínal kamenný sloup.[5] Je pochován v hrobce na hřbitově v Teplé.[2] Poutnov následně koupil vévoda Alfréd Beaufort-Spontini, jenž ho začlenil do panství Bečov.[5]

Byl členem Maltézského řádu.[5]