Mnichov (okres Cheb)

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1273.[3] Původní osada existovala již dříve v údolí potoka západně od obce, kde se nachází Siardův pramen a kde stávala poustevna. Přes Mnichov vedla důležitá cesta z Prahy do Chebu, byly zde cínové a později stříbrné doly. Jako městečko je Mnichov uváděn od roku 1437, od roku 1549 je nazýván městem. V roce 1493 udělil král Vladislav Jagellonský městu, známému svými četnými mlýny, právo várečné.[4] V roce 1637 měl Mnichov svého městského soudce a s ním i právo soudní, sirotčí i hrdelní. Po skončení třicetileté války následovala rekatolizace obyvatelstva, a proto všichni obyvatelé Mnichova, protestantští havíři, odešli a zasloužili se o zakládání a rozvoj horních měst v Sasku – v okolí Johanngeorgenstadtu. Po odchodu exulantů byl Mnichov údajně dva roky zcela pustý.[5]

K oživení města posloužil nález „zázračného“ obrazu svatého Siarda v troskách někdejší kaple a místo začalo být propagováno jako poutní.[3] V letech 1719–1725 byl postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla, pod jehož lodí je krypta s mumifikovanými těly místních celebrit téže doby. V roce 1730 byla postavena barokní jednopatrová radnice se zvoničkou a pranýřem. Roku 1727 vydal Karel VI. nařízení o povinné trase z Prahy do Chebu přes Mnichov a o deset let později povolil Mnichovským čtvrteční obilní trhy. V polovině 19. století se město, kromě silnice Mariánské Lázně–Bečov nad Teplou, znovu ocitlo stranou od hlavních komunikací. V letech 1853–1856 byl v Mnichově vybudován dům a kaple Kongregace školských sester de Notre Dame. V letech 1863–1914 došlo ve městě k sedmi větším požárům, po roce 1945 bylo odsunuto německé obyvatelstvo a Slavkovský les byl dočasně uzavřen jako vojenský prostor. Mnichov se téměř vylidnil, velká část domů byla zbourána, aby byla v 80. letech nahrazena „moderními okály“.[5]

V okolí obce se vyskytují dnes již opuštěné lomy na hadec, z něhož byly v Mnichově vyráběny dekorační předměty.[6]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 135 domech 888 obyvatel. 39 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 838 k německé. Žilo zde 877 římských katolíků, 8 evangelíků a 3 židé.[7]

• Kostel svatého Petra a Pavla
• Pranýř v průčelí staré radnice
• Boží muka
• Socha svatého Josefa s Ježíškem v náručí u křižovatky na Teplou
• Sloup se sochou svatého Petra před č.p. 46 naproti restauraci
• Radnice
• Fara
• Přírodní rezervace Planý vrch v k. ú. obce
• Dva smírčí kříže

• Mnichov
• Rájov
• Sítiny

• 
  Kostel sv. Petra a Pavla se snesenou vížkou
• 
  Radnice
• 
  Silnice II/230 na průtahu obcí
• 
  Smírčí kříž u kostela