Oxid manganičitý

Oxid manganičitý (chemický vzorec MnO2) je jedním z oxidů manganu. V přírodě se vyskytuje jako načernalý nebo hnědý minerál pyroluzit (starším českým názvem burel). Čistý oxid manganičitý je černá práškovitá látka s výraznými redoxními schopnostmi, nerozpustná ve vodě ani v kyselině dusičné. Je však dobře rozpustná v kyselině chlorovodíkové za studena a za horka i v kyselině sírové a hydroxidu draselném.

Oxid manganičitý
Obecné
Systematický název Oxid manganičitý
Triviální název Burel
Anglický název Manganese dioxide
Německý název Mangan(IV)-oxid
Sumární vzorec MnO2
Vzhled Hnědočerná práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 1313-13-9
Číslo EC (enzymy) 215-202-6
PubChem 14801
Vlastnosti
Molární hmotnost 86,937 g/mol
Teplota rozkladu 535 °C
Hustota 5,03–5,08 g/cm³
Tvrdost 6–6,5
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyselina chlorovodíková
kyselina sírová
kyselina dusičná (ne)
zásady
Měrná magnetická susceptibilita 329,55×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura Čtverečná
Hrana krystalové mřížky a = 438,8 pm
c = 286,5 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −520,9 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 53,1 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −466,0 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,623 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty R20/22
S-věty S2, S25
NFPA 704
1
1
2
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Oxid manganičitý se při teplotě 535 °C rozkládá za vzniku oxidu manganitého Mn2O3 a kyslíku. Při teplotách blízkých 1 000 °C pokračuje rozklad na podvojnou sloučeninu se vzorcem Mn3O4 (oxid manganato-manganitý). Při ještě vyšších teplotách pokračuje rozklad až na oxid manganatý MnO.

Oxid manganičitý má silné redukční i oxidační schopnosti. Působením kyseliny chlorovodíkové dochází k jeho redukci za vzniku chloridu manganatého a uvolňuje se chlór (této reakce využil i Carl Wilhelm Scheele k první izolaci chlóru roku 1774):

Při působení horké kyseliny sírové na oxid manganičitý dochází dokonce k uvolnění kyslíku:

Zahřátím směsi hydroxidu draselného, oxidu manganičitého a za probublávání vzduchem dochází k oxidaci na manganan draselný, který dále samovolně přechází na manganistan draselný (díky oxidu uhličitému obsaženém ve vzduchu) a vzniklý oxid manganičitý dále reaguje opět za vzniku mangananu:

Využití

Redukční schopnosti se dnes využívají nejvíce při výrobě manganistanu draselného KMnO4. Oxidační schopnosti se využívaly dříve při výrobě chlóru, horká kyselina chlorovodíková se lila na pyroluzit a uvolňoval se chlór.

Používá se mimo jiné v alkalických bateriích a zinko-uhlíkových článcích ve směsi s uhlíkem jako depolarizační činidlo, aby tak zabránil probíjení baterie naprázdno. [2].

Využívá se dále ke katalyzovanému rozkladu peroxidu vodíku v laboratořích na vývoj kyslíku:

V organické syntéze se využívá k oxidaci allylických alkoholů na příslušné aldehydy nebo ketony.

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manganese dioxide na anglické Wikipedii.

  1. Manganese dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Greenwood, Norman N.; Earnshaw, A. (1984), Chemistry of the Elements, Oxford: Pergamon, pp. 1218–20, ISBN 0-08-022057-6 .

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.