Miroslav Kavalír

Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora, v roce 1941 byl Miroslav Kavalír, spolu s dalšími významnými představiteli Sokola, zatčen Gestapem a odvezen do Malé pevnosti v Terezíně.[5] Odtud byl následně převezen do koncentračního tábora v Osvětimi. Zde působil na ošetřovně, jako lékař a ošetřovatel vězňů. V koncentračním táboře prodělal skvrnitý tyfus, který, díky své tělesné zdatnosti a podpoře ostatních sokolů, překonal. Ještě před koncem druhé světové války se spolu s malou částkou vězněných Sokolů vrátil zpět do Prahy.

V roce 1945 byl zvolen členem České národní rady, která pracovala během Pražského povstání v Praze. Po definitivním konci druhé světové války byl Miroslav Kavalír zvolen náčelníkem České obce sokolské. V této funkci připravil po technické stránce IX. Všesokolský slet v Praze[6] a v roce 1947 vedl výpravu České obce sokolské do Spojených států amerických na americký sokolský slet. Zároveň pracoval na ortopedické klinice a vedl svou soukromou praxi.

Miroslav Kavalír byl velkým odpůrcem komunistického režimu a byl proti snaze násilně sjednotit poválečnou československou tělovýchovu. Po nedobrovolném sloučení Komunistické strany Československa a České strany sociálně demokratické v červnu roku 1948, jako člen České strany sociálně demokratické, odmítl vstoupit do komunistické strany. Za tento postoj si vysloužil nenávist komunistů. V roce 1948 byl zbaven funkce náčelníka České obce sokolské[7] a o tři roky později, v roce 1951 byl Státní bezpečností zatčen a odsouzen na tři roky vazby a ztráty občanských práv ve věznici v Plzni na Borech. Zároveň byl zabaven veškerý jeho majetek společně s ordinací, ve které pracoval. Rodina Miroslava Kavalíra byla nucena přestěhovat se do Třeskonic u Žatce.

Po propuštění z vazby na amnestii[8] v roce 1953 odjel za rodinou do Třeskonic a i bez možnosti užívat lékařského diplomu začal pracovat jako zdravotní laborant a později jako vedoucí ortopedické poradny v Ústavu národního zdraví v Žatci. Působil také jako obvodní lékař v Postoloprtech a závodní lékař Šroubárny Žatec. Ani role cvičitele se nevzdal a hned po příjezdu do Třeskonic se zapojil do práce v žatecké tělovýchovné jednotě, kde vedl ortopedický (nápravný) tělocvik. Stal se předsedou místní skupiny Českého červeného kříže a předsedou zdravotní komise Českého červeného kříže v nedalekých Lounech. Současně s prací a cvičitelstvím stále usiloval o rehabilitaci a možnost používat svůj lékařský diplom. Po podání žádosti v květnu 1968, mu byla vrácena občanská práva a mohl právně používat svůj lékařský diplom. V následujícím roce mu bylo přiznáno odškodnění za vazbu, které mu však bylo vzápětí zase zrušeno. Až v roce 1971, po další žádosti o rehabilitaci, byl zproštěn obžaloby nejvyšším soudem Československé republiky a rozsudek z roku 1951 byl zrušen.

Po zrušení rozsudku se na svou žádost přestěhoval i s manželkou do Žatce, kde do své smrti pracoval jako závodní lékař Šroubárny Žatec.

Miroslav Kavalír zemřel 20. ledna 1981 v Žatci ve věku nedožitých 81 let.