Miroslav Kárný (historik)

Miroslav Kárný se narodil 9. září 1919 v Praze v rodině majitele obchodu s galanterií. Jeho rodiče měli židovské kořeny, oba však vystoupili z Židovské náboženské obce hned po vzniku Československa. V Praze absolvoval základní školu a v roce 1930 začal studovat na Akademickém gymnáziu Na Příkopě (nynější gymnázium ve Štěpánské ulici).[1] Hned ve svých osmnácti letech roku 1937 vstoupil do komunistické strany. Následujícího roku odmaturoval a začal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovat český jazyk a historii.[2] Kvůli uzavření vysokých škol na podzim roku 1939 však nedostudoval. Nejprve pracoval jako zemědělský dělník a 11. listopadu 1941 byl jako jeden z prvních deportován transportem do Terezína, aby tam jako člen „Aufbaukommando“ budoval koncentrační tábor. V Terezíně ilegálně organizoval komunistickou stranu. Oženil se tam s Margitou Krausovou (terezínská svatba nebyla úřady po válce uznána, proto se pak museli vzít znovu).[3] Dne 28. září 1944 byl Kárný deportován do Birkenau, záhy však byl kvůli evakuaci osvětimského koncentračního tábora evakuován do tábora Kaufering a nakonec přežil i pochod smrti v dubnu 1945.[4] V koncentračních táborech zahynula řada jeho příbuzných, mezi jinými i jeho matka a mladší bratr.[5]

Již od 1. června 1945 se stal členem redakce Rudého práva.[6] V souvislosti s procesem se Slánským byla vznášena různá obvinění i proti Kárnému. Od konce listopadu 1951 do března 1952 pobýval na nucené placené dovolené. Provedl sebekritiku, v níž přiznal své chyby, a poprosil stranu, aby mu dala příležitost napravit všechno, co spáchal. Strana sebekritiku přijala, zůstal i nadále členem KSČ a mohl vykonávat své žurnalistické povolání,[7] i když na mnohem méně exponovaném místě: byl přidělen do redakce Kladenského kováka (závodního časopisu kladenských oceláren). Odtud v roce 1958 přešel do redakce novin Svoboda, kde nakonec působil i jako šéfredaktor. Roku 1967 Svobodu opustil, protože Alexandr Dubček jej ustanovil vedoucím tiskového oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Po okupaci Československa roku 1968 byl Kárný této funkce zbaven a počátkem roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Tento postih se netýkal jeho manželky Margity, která v KSČ zůstala.[8] Za tři roky poté byl získán ke spolupráci se Státní bezpečností v kategorii agent.[9] Vázací akt podepsal ve vinárně Zlatý kříž dne 31. října 1973 a dostal krycí jméno Mirek.[10] V první polovině 70. let pracoval v reprografickém středisku Institutu poradenství,[11] a to nejprve jako zástupce vedoucího, později jako vedoucí.

V roce 1974 odešel do důchodu a začal se věnovat historické práci.[12] Přestože studium historie nedokončil, podařilo se mu publikovat v předních odborných časopisech. Roku 1978 publikoval v Československém časopise historickém článek o koncentračních táborech,[13] v dalších letech následovaly práce o „židovské otázce“, politice nacistického Německa vůči Česko-Slovensku a v Protektorátu. Většinu textů o perzekuci Židů během druhé světové války ovšem mohl publikovat až po roce 1989, včetně zásadní monografie Konečné řešení. Genocida českých židů v německé protektorátní politice (1991). Roku 1994 spoluzakládal odborné periodikum Terezínské studie a dokumenty a vedl také kolektiv, jenž publikoval Terezínskou pamětní knihu (seznam židovských obětí deportací z Protektorátu). Odbornou činnost vyvíjel až do své smrti 9. května 2001.[14] Nedávno byla zveřejněno Terezínské Kalendárium - Terezín v Konečném Řešení "Židovské Otázky" (Miroslav Kárný a Margita Kárná) [15]

S manželkou Margitou Kárnou (1923–1998) měl dceru a dva syny: v roce 1946 dvojčata Janu a Miroslava, v roce 1948 se narodil ještě Zdeněk. Všechny tři děti získaly vysokoškolské vzdělání.[16]