Miroslav Haller

Miroslav Haller se narodil v rodině řídícího učitele Františka Hallera a jeho manželky Ludmily. V roce 1921 maturoval na reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem a v letech 1921–1925 studoval světovou literaturu, filozofii a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil 10. února 1928.[1] Po ukončení studia učil na středních školách v Bratislavě (1925–1926), Liptovském sv. Mikuláši (1927–1928) a do konce ledna 1929 v Pelhřimově, odkud přešel do Českých Budějovic. Spolu s Josefem Stejskalem a Jiřím Linhartem působil na tamním reformním reálném gymnáziu a vyučoval francouzštinu a češtinu.

Po přeložení do Prahy roku 1938 ukončil spolupráci s Linií a po roce 1945 se věnoval pedagogické praxi. Byl odborným a jazykovým poradcem filmového odboru Ministerstva školství[3] a v letech 1941–1948 ředitelem dramatického oddělení Státní konzervatoře.[4] Jako pedagogové tam působili herec Jiří Plachý, režisér Jiří Frejka, scénograf František Tröster.

Již za války vypracovali Jiří Frejka s Miroslavem Hallerem a Františkem Tröstrem návrhy na transformaci studia dramatického umění. To mělo sestávat ze čtyřleté střední školy a čtyřletého vysokoškolského studia.[5]Roku 1946 se podílel spolu s Jiřím Frejkou a Františkem Trösterem na založení Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze a školního divadla DISK (původně v Divadle Na Slupi, později v sálu Unitarie v Karlově ulici č. 8 na Starém Městě).[6]

Když v učebním roce 1946–1947 zahájila Divadelní fakulta AMU svou činnost, byl Miroslav Haller kvůli své politické orientaci z jejího dalšího budování vyřazen. Po únoru 1948 skončila i pedagogická činnost zakladatelů Jiřího Frejky a Jiřího Plachého. Oba spáchali v roce 1952 sebevraždu.[7]

Byl členem pětičlenného uměleckého sdružení Kontakt, které se od roku 1928 scházelo v kavárně Savoy v Českých Budějovicích a přispěl básní Rudé opojení do první vydané publikace – skládanky Kornout (1931). Po založení Linie v ní působil jako básník, kritik a člen redakčního kruhu časopisu Linie. V prvním čísle časopisu Linie zveřejnil programový text, v němž se přihlásil k širším nadregionálním ambicím sdružení Linie: "Chceme Jižním Čechám snášet vše nejihočeské... co podle našeho společného uvažování chybí jejich životu, to, co je může vázat a spojovat se zemí, se světem, s dneškem".

Přispíval do časopisu svými básněmi a divadelní a literární kritikou. Své básně, některé zveřejněné pod pseudonymem Petr Halar, shrnul do několika sbírek. Třetí sbírku typograficky upravil a doplnil kresbou Josef Bartuška. Psal převážně vážnou a milostnou lyriku. Ve své čtvrté sbírce shromáždil satirické verše (Sršatá promenáda literaturou, 1932).[6]

Překládal poezii z němčiny a francouzštiny a přeložil drama Federico Garcíi Lorcy, Dům Doni Bernardy ze španělštiny.[8] Koncem 20. let se spolu s kroužkem romanistů Jihočeská Theléma podílel na překladu stěžejního díla Françoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel.