Milena Honzíková

Milena Honzíková, rodným jménem Milena Bláhová (28. listopadu 1925, Praha22. srpna 2001, Praha) byla česká partyzánka, spisovatelka, literární historička, kulturní publicistka, dramaturgyně, překladatelka, scenáristka a vysokoškolská pedagožka. Byla také manželkou překladatele a literárního historika Jiřího Honzíka.

PhDr. Milena Honzíková
Rodné jménoMilena Bláhová
Narození28. listopadu 1925
Praha
Československo Československo
Úmrtí22. srpna 2001 (ve věku 75 let)
Praha
Česko Česko
Povoláníspisovatelka, vysokoškolská učitelka, překladatelka, dramaturgyně a učitelka
StátČesko Česko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Manžel(ka)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Studovala na jihlavském gymnáziu, její středoškolské studium přerušila druhá světová válka, během níž byla v letech 19411942 nacisty vězněna. Po propuštění působila až do konce války v partyzánské skupině. Střední školu dokončila maturitou v roce 1945. Poté následovala studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1949 obhájila doktorát filosofie. Profesně působila na akademické půdě a dramaturgicky se podílela na divadelní a filmové tvorbě. Mezi roky 1948 a 1970 byla členkou KSČ, do 60. let působila v nižších stranických funkcích a pracovala v podpůrném aparátu státní moci. Později byla ze strany vyškrtnuta, došlo k zamítnutí její habilitace a nucenému odchodu z Filozofické fakulty UK.

Rodina a dětství

Dětství prožila v Jihlavě. Její otec byl lékař, přední činovník Československé obce sokolské a pozdější politik Československé sociální demokracie František Bláha (1896-1979). Matka Františka Bláhová, rozená Chmelová (1901-1974) byla absolventkou obchodní školy, cvičitelka Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelka v oddílech sportovní gymnastiky. Milena Honzíková v letech 1931-1936 navštěvovala obecnou školu v Jihlavě, po které tamtéž studovala reformní reálné gymnázium. Po uzavření gymnázia v roce 1941 odešla do Prahy k rodině sestřenice svého otce. Studovala tu francouzštinu, angličtinu a němčinu. V té době byl její otec za svoji činnost vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na jaře 1942 byla v Praze po udání zatčena gestapem i ona. Byla propuštěna, ale při heydrichiádě ji opět zatkli a do konce roku 1942 věznili v Táboře.[1]

Partyzánská činnost

Po zotavení byla Milena Honzíková nasazena do jihlavské výtopny, kde prostřednictvím dvou železničářů získala kontakt na oddíly partyzánů. Na podzim roku 1944 se dostala do kontaktu s partyzánskou jednotkou Jermak, která od konce září 1944 působila v oblasti Českomoravské vrchoviny, a v níž Honzíková bojovala jako zdravotnice a spojka. V dubnu 1945 se například účastnila poškození mostu a vyhození do povětří německého vojenského vlaku u Helenína. Dle oficiálních údajů v jednotce působila do 9. 5. 1945 (celkem 4 měsíce a 9 dní). 13. května 1946 jí prezident republiky Edvard Beneš udělil medaili Za chrabrost.[1]

Studium

  • 1945 maturita na reálném gymnáziu v Jihlavě
  • 1945-1949 studium na Filozofické fakultě UK (zejm. slovanská literatura a české dějiny). Studium ukončeno doktorátem s prací s názvem "Dítě v díle F. M. Dostojevského"

Profesní dráha

Dílo

Beletrie a práce o literatuře

  • 1946 Bojovala jsem (paměti, vydáno pod rodným jménem Milena Bláhová)
  • 1953 Jiří Wolker (popularizační studie)
  • 1962 A když byl čas
  • 1967 Život po italsku (cestopis)
  • 1968 Ohlédnutí
  • 1971 Julius Zeyer a Vilém Mrštík, dvě možnosti moderní české prózy
  • 1980 Naplněný čas života (pod pseudonymem Miloslav Chmela)
  • 2003 Dopis zmizelému

Učebnice a studijní texty

  • 1950 Čítanka pro 4. třídu gymnázií, společně s dalšími autory
  • 1950 Z literatury naší vlasti (výbor české literatury 19. a 20. století, společně s J. Pfefferovou a F. Nečáskem)
  • 1950 S. K. Neumann: Ve jménu života, radosti a krásy
  • 1952 S. K. Neumann; Jiří Wolker – úvod do studia jeho poezie (instruktivní materiály ČSM)
  • 1954 J. Wolker: Z díla
  • 1972 Antologie české poezie 20. století 1, 2 (skripta s J. Nejedlou)
  • 1977 V. Mrštík: Okouzlené putování
  • 1990 J. Svoboda: Tajemství divadelního prostoru (i literární spolupráce)

z italštiny

  • Cassola, Carlo: Učitelka (La maestra; P, Světová literatura, 6/1967)
  • Malaparte, Curzio: Oběd u generála Clarka ([neuvedeno], P [z knihy La pelle], Host do domu, 3/1967)

ruštiny

  • Paděrin, Ivan: Hlavním směrem (Na glavnom napravlennii; LF, Praha, Naše vojsko 1952, + Jiří Honzík)
  • Panova /Panovová/, Vera: Souputníci (Sputniki; N, Praha, Mladá fronta 1949)

Laterna Magika (dramaturgie)

  • 1975 Láska v barvách karnevalu
  • 1977 Kouzelný cirkus
  • 1979 Sněhová královna
  • 1981 Noční zkouška
  • 1982 Jednoho dne v Praze
  • 1983 Černý mnich
  • 1983 Žvanivý slimejš
  • 1987 Vivisekce
  • 1987 a 1993 Odysseus
  • 1990 Minotaurus
  • 1992 Hra o kouzelné flétně
  • 1996 Casanova
  • 1996 Hádanky
  • 2000 Past

Externí odkazy

Reference

  1. HONZÍKOVÁ, Milena. Dopis zemřelému. 1. vyd. Praha: Torst, 2003. 159 s., Radka Denemarková: Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou; Kalendárium; Práce Mileny Honzíkové. ISBN 80-7215-186-X. S. 104–139; 140-147; 148-159.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.