Milena Hübschmannová

Po maturitě na pražském gymnáziu Howarda Fasta v roce 1951, vystudovala v letech 1951–1956 hindštinu, urdštinu a bengálštinu na Univerzitě Karlově v Praze.[1][2] Pracovala na Karlově univerzitě, v literární redakci Československého rozhlasu, v Orientálním ústavu, a v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV.

V šedesátých letech žila půl roku v romské osadě na Slovensku, posléze se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let angažovala ve Svazu Cikánů-Romů.[3] V období normalizace byla bez stálého zaměstnání a nesměla publikovat.[4] V roce 1976 se její zásluhou začala na Státní jazykové škole v Praze vyučovat romština.[5] V roce 1991 vedla nově otevřený obor romistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy,[6] kde vedla studia romštiny až do své tragické smrti při autonehodě u města Kameeldrift v Jihoafrické republice.[7]

Milena Hübschmannová byla také zakladatelkou časopisu Romano Džaniben, spoluautorkou Romsko-českého a česko-romského slovníku, několika knih a řady článků o Romech.[8] Překládala z romštiny a urdštiny.

Je po ní také pojmenována Literární cena Mileny Hübschmannové, udělovaná od roku 2006 romsky píšícím spisovatelům za poezii a prózu.[9] Ve stejném roce o ní vznikla kniha Milena Hübschmannová ve vzpomínkách.[10]

Jejím manželem byl rozhlasový režisér Josef Melč.[11]