Svaz Cikánů-Romů

Svaz Cikánů-Romů byla první úřady povolená romská organizace v českých zemích. Fungovala mezi lety 1969–1973, než ji komunistické úřady zakázaly. Usilovala o zlepšení politického a ekonomického postavení romského obyvatelstva a věnovala se i kulturní, sportovní, společenské a vzpomínkové činnosti. Ke konci své existence sdružovala zhruba 8 500 osob.[1]

Historie

Založení Svazu Cikánů-Romů předcházela dvě desetiletí neúspěšných snah romských intelektuálních elit o vlastní organizaci zastupující romskou menšinu, které končily zamítnutím ze strany úřadů. Byl to případ Sdruženie slovenských Cigánov v roce 1949 a sdružení Romano kulturno jekhetaňiben, které chtěli založit partyzán Anton Facuna a Ján Cibuľa roku 1957. Na českém území vedla emancipační snahy skupina moravských Romů v čele s Tomášem Holomkem, která jednala s brněnským Národním výborem a počátkem 50. let požadovala založení celonárodní romské organizace. Až v roce 1968 byl úspěšně zaregistrován slovenský Zväz Cigánov – Romov, jehož prvním předsedou se stal Anton Facuna.[2][3][4] A. Facuna inicioval vznik sdružení Butiker (překlad tohoto slova je „Pracuj“), veřejnosti bylo sdružení představeno v roce 1970 v Rudém právu.[5]

Práce na ustavení Svazu Cikánů-Romů započaly v období Pražského jara roku 1968. V rámci společenského a politického uvolňování docházelo také k přehodnocení asimilační politiky, která Romům nepřiznávala žádná práva jako menšině a potlačovala jejich kulturu. Nově mělo jít o politiku tzv. kulturní a společenské integrace.[6][7] Ustavující sjezd se konal 30. srpna 1969 v Brně. Předsedou se stal Miroslav Holomek.[8]

Podle Charty 77 a romistky Mileny Hübschmannové byla hlavní politická příčina zrušení Svazu novelizace zákona o menšinách roku 1972, který romskou menšinu neuznával. Oficiálním důvodem úřadů byly nesrovnalosti v účetnictví přidružených hospodářských sdružení Nevodrom a Butiker. Po zrušení Svazu až do konce 80. let nepůsobila v Československu žádná další romská organizace, některé romské osobnosti však zůstaly aktivní.[1]

Činnost

Svaz rozvinul za necelé čtyři roky svého působení širokou škálu různých činností od vyjednávání s politickou mocí, hospodářské činnosti až po zpracování historie, kulturní, sportovní a společenské aktivity.

Politické požadavky

Usiloval o uznání Romů jako národnostní menšiny a s tím spojených práv. Požadovali přiměřené zastoupení Romů ve volených i výkonných orgánech státní moci.[1] Řešili také sociální otázky, zaměstnanost, školství.[9]

Mezinárodní hnutí

Udržoval mezinárodní kontakty a jeho členové se zúčastnili prvního Světového kongresu Romů v roce 1971, který se později přeměnil na Mezinárodní romskou unii . Na tomto kongresu bylo mimo jiné přijato sebeoznačení Romové a vytvořeny základy pro mezinárodní romské emancipační hnutí.[10]

Kultura a historie

Sbíral doklady o historii a kultuře Romů a pořádal výstavy. Přišel s nápadem založit muzeum, který se však naplnil až počátkem 90. let v podobě Muzea romské kultury. Pracoval také s přeživšími romského holokaustu a pomáhal jim, aby byly uznány jako oběti nacismu. V Hodoníně u Kunštátu, kde byl za druhé světové války tzv. cikánský tábor, založili každoroční tradici veřejných shromáždění na uctění památky romských obětí. Na tomto místě a na místě dalšího bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku chtěli postavit památníky.[3]

Zpravodaj Romano ľil

Svaz vydával od roku 1970 první romské periodikum Romano ľil (Romský list), ve vedle českých textů publikovala i první generace romsky píšících autorek a autorů. Šlo o šéfredaktora Andreje Peštu, Františka Demetera, básníka a písničkáře Vojtu Fabiána, vypravěče Andreje Giňu a Teru Fabiánovou a další. Vedle literárních textů v časopise vycházely aktuality ze života romské komunity v Československu i ve světě, články o historii a osobnostech. [11]

Odkazy

Reference
  1. PEČÍNKA, Pavel. Co přinesl rok 1968 českým Romům. A2 kulturní týdeník [online]. 2008-09-03 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
  2. ZDAŘILOVÁ, Eva. Politická angažovanost Romů před revolucí: Svaz Cikánů-Romů nebyl začátkem, ale vyvrcholením. romea.cz [online]. 2018-06-08 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
  3. Svaz Cikánů-Romů. www.rommuz.cz [online]. Muzeum romské kultury [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
  4. JANCURA, Vladimír. Kto vlastne bol Anton Facuna. Pravda.sk [online]. 2010-08-16 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (slovensky)
  5. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1970/1/3/2.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
  6. DIENSTBIEROVÁ, Kristina. Před padesáti lety byl založen Svaz Cikánů-Romů. Romea.cz [online]. 2019-08-30 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
  7. FRYDRÝŠKOVÁ, Kristýna. Romové pod vlivem komunismu. Romani voďori [online]. 2011-05-11 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
  8. Doc. RSDr. Ing. Miroslav Holomek, CSc.. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2019-02-23 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
  9. Paměť Romů - Lázoková Margita. www.pametromu.cz [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
  10. První epizoda druhé série podcastu. Muzeum romské kultury [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
  11. SCHEINOSTOVÁ, Alena. Význam časopisectví v romské literatuře. iLiteratura.cz [online]. 2009-01-06 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.

Literatura
  • LHOTKA, Petr; SCHUSTER, Michal; ZÁVODSKÁ, Milada. Svaz Cikánů – Romů 1969 – 1973: doprovodná publikace k výstavě Muzea romské kultury "Svaz Cikánů-Romů (1969-1973) - z historie první romské organizace v českých zemích". Brno: Muzeum romské kultury, 2009. 27 s. ISBN 978-80-86656-16-8.
  • SADÍLKOVÁ, Helena; SLAČKA, Dušan; ZÁVODSKÁ, Milada. Aby bylo i s námi počítáno. [s.l.]: Muzeum romské kultury, 2018. 230 s. ISBN 978-80-86656-37-3.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.