Milan Brázdil

Vystudoval všeobecné lékařství na Vojenském lékařském výzkumném a doškolovacím ústavu Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové, kde získal titul MUDr.

Po dvouleté praxi ve Vojenské nemocnici Olomouc získal v roce 1991 atestaci (nadstavbovou specializaci) v oboru všeobecná medicína a v roce 1999 atestaci v oboru urgentní medicína. V letech 1990 až 1991 působil jako náčelník zdravotnické služby výsadkové brigády speciálního určení Prostějov. Od roku 1991 pracuje jako samostatný lékař Letecké zdravotnické záchranné služby v Olomouci. K tomu ještě v letech 2004 až 2005 vykonával funkci ředitele olomouckého územního odboru Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje.[2]

Je členem řady odborných společností a držitelem několika licencí a certifikátů. V roce 2010 od tehdejšího prezidenta Václava Klause převzal ocenění Zlatý záchranářský kříž za to, že o rok dříve zachránil život muži, kterého do srdce zasáhla metr a půl dlouhá tříska z pily.[3] Za tento zákrok obdržel v témže roce Cenu města Olomouce za počin roku (2009) v oblasti hrdinský čin – záchrana lidského života.[4]

Milan Brázdil je ženatý, má dvě děti. Aktivně sportuje, jezdí na kole, lyžuje, má rád přístrojové potápění, u kterého je držitelem záchranářské licence. Je lektorem první pomoci a soudním znalcem v oblasti urgentní medicíny.

Do politiky se pokoušel vstoupit v komunálních volbách v roce 2006, když kandidoval za Nezávislé demokraty (předseda V. Železný) do Zastupitelstva města Olomouce, ale neuspěl.[5] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2006 kandidoval za NEZ/DEM v Olomouckém kraji, ale rovněž neuspěl (strana se do Sněmovny vůbec nedostala).[6]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 pak kandidoval jako nestraník na desátém místě kandidátky hnutí ANO 2011 v Olomouckém kraji a byl zvolen poslancem. Získal totiž 3 193 preferenčních hlasů a předskočil tak i olomouckého lídra Jaroslava Faltýnka, který se do Sněmovny také dostal.[7]

V komunálních volbách v roce 2014 byl zvolen jako nestraník za hnutí ANO 2011 zastupitelem města Olomouce (uspěl díky preferenčním hlasům, když jich získal vůbec nejvíce ze všech 582 kandidátů v Olomouci a posunul se z původního 15. místa na konečné 1. místo kandidátky hnutí ANO 2011).[8]

V roce 2015 se stal členem hnutí ANO 2011.[9] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval za hnutí ANO v obvodu č. 61 – Olomouc.[10] Se ziskem 33,18 % hlasů postoupil z prvního místa do druhého kola, v němž však prohrál poměrem hlasů 47,55 % : 52,44 % s kandidátem KDU-ČSL Lumírem Kantorem. Senátorem se tak nestal.[11][12]

Grémium hnutí ANO 2011 jej navrhlo a schválilo jako kandidáta ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 na 6. místě kandidátky pro Olomoucký kraj.[13] Získal 7 208 preferenčních hlasů, nakonec skončil na prvním místě kandidátky a obhájil tak mandát poslance.[14]

V červnu 2018 označil homosexuály za postižené lidi, kteří by neměli být manželi a mít děti. Jeho výrok popudil poslankyni Karlu Šlechtovou, která jej vyzvala k omluvě.[15] Následně jej kritizovali či vyzvali k omluvě také premiér Andrej Babiš a další straničtí kolegové Rostislav Vyzula či Marcela Melková.[16]

V komunálních volbách v roce 2018 obhajoval za hnutí ANO 2011 post zastupitele města Olomouc, ale neuspěl (skončil jako první náhradník).[17] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidoval za hnutí ANO 2011 na 6. místě v Olomouckém kraji. Získal však 6 497 preferenčních hlasů, skončil druhý a stal se tak znovu poslancem.[18]