Milan Norbert Badal

Narodil se v městě Opočno ve východních Čechách 15. srpna 1956. Od 10 let žil ve Štěpánově nad Svratkou a v nedaleké Bystřici nad Pernštejnem vychodil 1971–1975 gymnázium.[2] Absolvoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor knihovnictví a vědecké informace. Na vojně sloužil s Otmarem Olivou, se kterým byl v roce 1979 měsíc vyslýchán StB. Roku 1981 byl Státní bezpečností evidován jako podezřelá osoba.[3] Na základě jeho výpovědi byl Oliva odsouzen na tři roky nepodmíněně. Později se Otmaru Olivovi omluvil, on jeho omluvu přijal a zároveň se to stalo jedním z podnětů pro pozdější konverzi a studium teologie.[4][5] Pracoval ve Státní vědecké knihovně Brno.[6]

Hlásil se ke Stanislavu Krátkému, který ho duchovně vedl.[7] Po roce 1980 tajně vstoupil do dominikánského řádu, kde přijal řeholní jméno Norbert, a tajně 9 let studoval teologii formou sobotní školy.[8]. Slavné řádové sliby složil tajně 18. srpna 1988,[9] v prosinci 1989 byl vysvěcen na jáhna v Lipsku v někdejší NDR[10] Dne 23. března 1991 byl vysvěcen na kněze v Praze, o den později sloužil primiční mši v Brně v kostele svatého Tomáše.[11][2]

V letech 1985–1990 vydával samizdatový teologický časopis Sursum, kde publikovali své texty autoři z okruhu ilegálních dominikánů a dominikánek např. Dominik Duka, František X. Halas, Stanislav Krátký. Později na Sursum volně navázal časopis Salve.[12][13] Po roce 1989 stál u zrodu nakladatelství Petrov. V duchovní správě působil v letech 1991–1994 jako kaplan a později rektor dominikánského kostela svatého Michaela v Brně.[2][14] V letech byl 1995–1996 v pražské akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora coby farní vikář[15] a zároveň působil jako poradce místopředsedy parlamentu Jana Kasala (KDU-ČSL). V letech 1996–2003 působil jako šéfredaktor Katolického týdeníku (v této funkci jej vystřídal Antonín Randa). V tomto období také vyučoval na Biskupském gymnáziu v Brně a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Brno.[16] Do roku 2010 působil jako výpomocný duchovní ve farnosti na Starém Brně a několika dalších farnostech brněnské diecéze[17]. V roce 2008 sloužil requiem za Aloise Piňose.[18]

Do roku 2016 byl asignován do pražského dominikánského konventu u sv. Jiljí, od listopadu 2016 již ale nebyl členem dominikánského řádu a byl inkardinován do pražské arcidiecéze jako diecézní kněz.[19][20] Od roku 2011 byl administrátorem farnosti v Hostivicích pražského arcibiskupství[21], do roku 2012 včetně farností Rudná, Tachlovice.[22] V roce 2011 byl přijat do řádu sv. Lazara ve stupni církevní komtur, v roce 2016 mu byl řádem udělen záslužný kříž českého velkopřevorství "Pro Fide et Merito".[23][24] V prosinci 2018 byl jmenován nesídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně.[23]

Zpočátku publikoval pod pseudonymem Milan Bodal,[25] později spolupracoval pod vlastním jménem především s nakladatelstvím Sursum. Byl přispěvatelem a do roku 2003 i provozovatelem křesťanského internetového magazínu Christnet.cz.[26]

V letech 2003–2009 byl členem Rady České televize a od roku 2010 členem Rady Českého rozhlasu,[27] kde se 25. listopadu stal místopředsedou.[28] Dne 27. dubna 2016 byl však z pozice místopředsedy Rady ČRo odvolán pro ztrátu důvěry u většiny radních.[29] Mandát člena Rady Českého rozhlasu mu zanikl v polovině prosince 2016. V březnu 2017 se rozhodl post člena Rady Českého rozhlasu obhajovat,[30] avšak v samotné volbě v červnu 2017 neuspěl.[31]

Působil jako poradce někdejšího královéhradeckého biskupa Dominika Duky pro mediální záležitosti.[32] Od července 2010 byl tajemníkem a osobním kaplanem pražského arcibiskupa Dominika Duky[33] a od 2013 byl vedoucím tiskového odboru arcibiskupství.[34]

V srpnu 2012 jako jeden ze 30 signatářů připojil svůj podpis pod oficiální žádost za propuštění Davida Ratha z vazby. Svůj krok zdůvodnil lidským pochopením pro Rathovu rodinu, která bydlí v jeho farnosti. Podle svých slov k Rathovi sympatie nechoval, ale ctil výrok sv. Augustina, že máme „nenávidět hřích a milovat hříšníka“. Žádost o propuštění chápal jako standardní justiční nástroj, pominuly-li důvody vazby.[35] V září 2018 biřmoval Jiřího Ovčáčka, který přestoupil z Církve československá husitské.[36]

Zemřel ve věku 62 let. Zádušní mši, která se konala v pátek 29. března 2019 v Hostivickém kostele, předsedal Dominik Duka; Badal byl pohřben v rodném Opočně.[37][38]

V červenci 2016 po útoku islamistů na kostel v Saint-Étienne-du-Rouvray a zavraždění kněze Jacquese Hamela vystoupil v České televizi[39] a ve svém komentáři uvedl, že v roce 2014 došlo ve Francii ke 467 útokům na křesťanské kostely. Jak dodal, islám není žádné bratrské či přátelské náboženství a je do značné míry spjato s násilím. Zároveň upozornil, že islám a islamismus si mohou být podobnější než se zdá.[40]

Podle údajů francouzského ministerstva vnitra mezi 467 útoky proti křesťanským objektům bylo 9 charakteru satanistického, 28 mělo souvislost s rasismem, 19 s anarchismem a ostatní měly charakter zištný, tj. jednalo se o krádeže, což byl zcela převládající motiv.[41]

Od vystoupení Milana Badala na ČT24 se později distancoval provinciál dominikánů Benedikt Mohelník: „Tímto se také jednoznačně distancuji od výroků fr. Norberta Badala OP v médiích a výroků jim podobných. Tyto postoje považuji za naprosto nepřijatelné a ve svých důsledcích nebezpečné.“[42]

Bronislav Ostřanský ve svém komentáři k rozhovoru uvedl, že ztotožňovat islamismus s islámem je „hloupý, a navíc krátkozraký přístup“.[43]

Historik Rudolf Vévoda v otevřeném dopise adresovaném kardinálu Dukovi v srpnu 2019 vystoupil s tvrzením, že Badal „si záměrně vybíral mladé, sotva dospělé heterosexuály a nutil je k nedobrovolným sexuálním stykům“.[44]

Je autorem několika humoristických knížek, několik jeho humoristických textů lze číst v rubrice „Zpoza křa" na Christnetu.[46]

• Desatero nepovídek, 1991
• Apokryfy pro kočku, 1996
• Zcestopisy, 2003
• články na ChristNet.cz,[46] 2002–2006
• Ranní rozcvičky, 2005
• Chutě Evropy: Cestovní kuchařka Rakouskem, Itálií, Francií a Španělskem, 2006
• Rozcvičky před usnutím, 2008
• Ctnosti a neřesti na Kuksu M.B. Brauna, 2008
• Liga destilatérů a kurzy hladovění: Labužnické putování po Čechách a Moravě, 2008
• Bílá kniha církve s černou kapitolou: 20 let svobody 1989–2009, 2009 (společně s Dominikem Dukou)

• kulinářský blog Badalissimo, 2014–2018[47]
• Gastrošílenci : strasti a slasti luxusního gentlemana, 2016