Micubiši F1M

Japonské námořní letectvo vydalo specifikace pro vývoj katapultovacích letounů nové kategorie v roce 1934 pod označením 10-ši. Obdržely je společnosti Aiči Kókúki, Kawaniši a Micubiši. Firma Kawaniši se soutěže neúčastnila, Aiči odpověděla typem AB-13 a Micubiši Ka-17. Oba stroje měly za pohonnou jednotku vybrán hvězdicový devítiválec Nakadžima Hikari 1 o výkonu 603 kW. Námořní letectvo vybralo ke stavbě návrh společnosti Micubiši a přidělilo mu typové označení F1M.

Letoun, určený pro katapulty plavidel císařského námořnictva, měl být náhradou za tehdy do služby zaváděný průzkumný typ Nakadžima E8N „Dave“.[1] V roce 1936 byly postaveny čtyři prototypy F1M1. Projekt byl později přepracován do podoby F1M2 se zvětšenou plochou SOP, zvětšilo se i vzepětí obou křídel, která již nebyla eliptická, ale lichoběžníková. Do výroby se tato varianta dostala v roce 1940.

Letoun byl jednomotorový dvouplošník s lichoběžníkovými křídly a s hlavním centrálním plovákem pod trupem a dvěma pomocnými plováky pod spodními křídly. F1M1 poháněl devítiválcový hvězdicový motor Nakadžima Hikari 1 o výkonu 820 hp.[2][1] Verzi F1M2 poháněl dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Zuisei 13 o maximálním výkonu 875 k (cca 644 kW).[2][1] Posádka se skládala z pilota a zadního střelce, který mohl letoun bránit jedním 7,7mm kulometem vzor 92. Pilot měl k dispozici dvojici synchronizovaných kulometů vzor 97 ráže 7,7 mm nad motorem. Mimo to mohl letoun nést i dvě pumy po 60 kg na závěsnících pod spodním křídlem.

Několik strojů sloužilo i k výcviku s dvojím řízením, které se značily F1M2-K.

Během války letoun používala řada lodí japonského námořnictva a byl používán pro řadu úkolů, jako je pozorování, průzkum, stíhání, doprovod konvojů, bombardování, protiponorkový boj, dopravu i záchranu posádek. Na ostrově Attu dokonce existovala stíhací jednotka letounů F1M.[1] Typ byl používán až do konce druhé světové války.

• Nosiče hydroplánů: Kimikawa Maru, Kijokawa Maru, Kunikawa Maru, Sagara Maru, Sanuki Maru a Sanjó Maru.
• Bitevní lodě: Fusó, Hiei, Kirišima, Kongó, Musaši, Mucu, Nagato, Jamato
• Těžké křižníky: Aoba, Ašigara, Atago, Haguro, Kinugasa, Maja, Mjókó, Nači, Takao[1]

• F1M1 - 4 prototypy
• F1M2 - hlavní verze, dvoumístný průzkumný letoun
• F1M2-K - dvoumístný cvičný letoun, několik desítek[1]

Micubiši F1M1 nad Rabaulem

• Pohonnou jednotku tvořil jeden vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Zuisei 13 o maximálním výkonu 875 k (cca 644 kW)
• Osádka: 2 muži (pilot a pozorovatel)
• Rozpětí: 11,00 m
• Délka: 9,50 m
• Výška: 4,00 m
• Nosná plocha: 29,54 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1928 kg
• Vzletová hmotnost: 2550 kg
• Max. vzletová hmotnost: 2856 kg
• Maximální rychlost: 370 km/h
• Cestovní rychlost: 193 km/h
• Dostup: 9440 m
• Čas výstupu do 5000 m: 9 min 36 sec
• Dolet: 740 km