Kinugasa (1926)

Kinugasa (衣笠) byla první těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Aoba. Byla dokončen v září 1927 jako druhá a poslední jednotka třídy Aoba. V období od října 1938 až do října 1940 byl křižník modernizován: dostal novou výzbroj, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.

Základní údaje
Typ: Těžký křižník
Třída: Aoba
Číslo trupu: 3[1]
Jméno podle: 衣笠 ~ hora v prefektuře Kjóto
Objednána: v loděnici Kawasaki v Kóbe[2]
Zahájení stavby: 23. ledna 1924[2]
Spuštěna na vodu: 24. říjen 1926[2]
Uvedena do služby: 30. září 1927[2]
Osud: 14. listopadu 1942 potopen americkými palubními bombardéry
Poloha vraku: [3]
Souřadnice: 9°6′0″ j. š., 157°14′0″ v. d.
Cena: 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4]
Takticko-technická data
Výtlak: Projektovaný:
(7100 T standardní)
7500 T normální
8910 t 2/3 při zkouškách

Aoba 19. září 1927:
7814 t lehký
8300 T standardní
8840 T normální
9820 t 2/3 při zkouškách
10 583 t plný[1]

Plánováno po rekonstrukci:[p 1]
8879 t lehký
9129 t lehký s balastem
10 850 t 2/3 při zkouškách
11 690 t plný

Reálně po rekonstrukci:[p 1]
8738 t lehký
10 822 t 2/3 při zkouškách
11 660 t plný[1]
Délka: 176,784 m mezi svislicemi
185,166 m celkem

Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
181,356 m projektovaná
183,497 m po dokončení[1]
Šířka: Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
15,480 m projektovaná
15,868 m po dokončení

Maximum po dokončení:
16,506 m na střední palubě
15,480 m pod projektovanou vodoryskou

Po rekonstrukci:[p 1]
17,56 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku
17,56 m maximální[1]
Ponor: Při 2/3 zkouškovém výtlaku:
4,496 m projektováno
5,71 m po dokončení[1]
Pohon: Po dokončení:
12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé)
4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis
102 000 k na hřídeli (75 020,9 kW[p 2]) projektováno[1]

Po rekonstrukci:[p 1]
110 000 k na hřídeli (80 904,9 kW[p 2]) projektováno
108 456 k na hřídeli (79 769,3 kW[p 2]) Aoba při zkouškách[1]
Palivo: Projektováno:
1400 t topného oleje
400 t uhlí

Po rekonstrukci:[p 1]
2040 t topného oleje[1]
Rychlost: 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná
34,0 uzlů (62,97 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1][1]
Dosah: Po dokončení:
7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno

Po rekonstrukci:[p 1]
8000 námořních mil (14 816 km) při 14 uzlech projektováno
8223 námořních mil (15 229 km) při 14 uzlech reálně[1]
Posádka: Po dokončení:
622 po dokončení (45 důstojníků + 577 mužstvo)
632 až 647 reálně

Po rekonstrukci:[p 1]
657 (50 důstojníků + 607 mužstvo)[1]
Pancíř: Po dokončení:
76 mm boční pás
35 až 51 mm muniční sklady
32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami
48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami
25 mm dělové věže
12,7 až 25 mm strojovna kormidla (stěny a strop)
celkem necelých 1200 t pancíře[1]

Po rekonstrukci navíc:[p 1]
36 mm kormidelna[5]
Výzbroj: Po dokončení:
6× 200 mm/50 typu 3. roku (3×II)
4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
2× 7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I)
12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné)
až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1]

Od 1932/1933 navíc:
8× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×IV)[6]

Po rekonstrukci:[p 1]
6× 203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II)
4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
8× 25 mm/60 typu 96 (4xII)
4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II)
8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV)
16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1]
Letadla: Od března 1928:
až 1× Nakadžima E2N1
1× katapult Kure šiki 1-gó[7]

Od 1930/1931:
1× Nakadžima E2N1
1× katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[8]

Od konce 1932:
1× Nakadžima E4N2
1× katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[7]

Po rekonstrukci:[p 1]
1× Kawaniši E7K2 (mezi listopadem 1940 až zářím 1941 nesen 1× E7K2 a 1× E8N1)
1× katapult Kure šiki 2-gó 5-gata[5]

Od léta či podzimu 1942:
2× Aiči E13A1
1× katapult Kure šiki 2-gó 5-gata[9]
Ostatní: Po dokončení:
3× 90cm světlomet typu SU
2× 40cm navigační světlomet
2× dělostřelecký zaměřovač typu 14
2× torpédový zaměřovač typu 14
3× sokutekiban typu 13[p 3]
4× 3,5m dálkoměr typu 14
2× 6m dálkoměr typu 14
1× směrový radiozaměřovač

Po rekonstrukci:[p 1]
3× 110cm světlomet typu 92
2× zaměřovač světlometů typu 94
2× navigační světlomet
2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14
2× dělostřelecký zaměřovač typu 94
3× 6m dálkoměr typu 14
1× sokutekiban typu 92
1× balistický počítač typu 92
2× systém řízení pl. palby typu 94 se 4,5m dálkoměrem
2× protiletadlový zaměřovač typu 95
2× torpédový sokutekiban typu 93
2× torp. zaměřovač typu 91 model 3
2× panel řízení palby typu 92
1× torpédový počítač typu 93
1× směrový radiozaměřovač

Od 1941 navíc:
demagnetizační cívky

Kinugasa sloužila spolu se svojí sesterskou lodí Aoba. Vedle účasti na předválečných námořních cvičeních a námořních přehlídkách se oba křižníky koncem 20. a během 30. let několikrát objevily v čínských vodách a obě jednotky se společně zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporovala Kinugasa obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporovala vylodění na Tulagi a po bitvě v Korálovém moři doprovázela poškozenou Šókaku na Truk. V srpnu 1942 se Kinugasa zúčastnila bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. V říjnu se zúčastnila bitvy u mysu Esperance a po dalším působení v oblasti Šalomounových ostrovů byla 14. listopadu jižně od Rendova potopena americkými palubními bombardéry z USS Enterprise během bitvy u Guadalcanalu.

Popis
Související informace naleznete také v článku Třída Aoba.

Po dokončení nesla Kinugasa šest 200mm kanónů typu 3. roku ve dvouhlavňových dělových věžích modelu C v ose plavidla: dvě na přídi a jednu na zádi.

V období mezi 15. říjnem 1938 a 30. říjnem 1940 prošla Kinugasa velkou rekonstrukcí. Původní 200mm kanóny byly nahrazeny za 203,2mm kanóny typu 3. roku a jejich dělové věže modelu C byly modernizovány.

Služba

Dne 15. prosince 1942 byla Kinugasa vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]

Odkazy

Poznámky
  1. Míněna velká rekonstrukce dokončená 30. října 1940
  2. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  3. Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu můstku třídy Aoba nezmiňují, pravděpodobně byly u sokutekiban umístěny i henkjo ricuban typu 11 a kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 – viz Lacroix & Wells, str. 770

Reference
  1. LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 804 až 807. (anglicky)
  2. NISHIDA, Hiroshi. Aoba class heavy cruisers [online]. 2002 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  3. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KINUGASA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2007-11-27 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Lacroix & Wells, str. 53
  5. Lacroix & Wells, str. 259
  6. Lacroix & Wells, str. 76
  7. Lacroix & Wells, str. 68
  8. Lacroix & Wells, str. 75
  9. Lacroix & Wells, str. 315

Literatura
  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Druhá světová válka. Praha: Naše vojsko, 1993. (Válečné lodě; sv. 4). ISBN 80-206-0357-3.
  • PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky)
  • SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky) – převážně technický popis

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Kinugasa na Wikimedia Commons
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KINUGASA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2007-11-27 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  • BÉZA, Michal. Kinugasa [online]. military.cz [cit. 2011-08-10]. Dostupné online.
  • Kinugasa (Cruiser, 1927-1942) [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2001-11-09 [cit. 2011-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-24. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.