Michael Zürn ml.

Michael Zürn ml. (18. února 1654, Wassenburg – 1698, Pasov) byl německý barokní sochař, příslušník sochařské rodiny Zürnů, působící na území jihovýchodní Moravy a Bavorska.

Michael Zürn ml.
Narození18. února 1654
Wassenburg
Bavorské kurfiřtství
Úmrtí1698 (ve věku 43–44 let)
Pasov
Bavorské kurfiřtství
Povolánísochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Kazatelna Konice

Život

Olomoucký sochař, syn Davida Zürna st. (asi 1598–1666), a bratr Františka Zürna st. (1630–1707), příslušníků významné hornorakouské sochařské rodiny, která po přesídlení do Olomouce po polovině 17. století zde založila rodinnou sochařskou tradici. Dalšími sochaři olomoucké větve byli jeho synovci, František Zürn ml. (asi 1658–1714) a David Zürn nejml. (1665–po 1730).[1] Michael se narodil ve Wasserburku nad Innem, vyučil se v otcově dílně a pak se vydal na zkušenou. Jeho uměleckou dráhu můžeme rozdělit do dvou základních období, na období moravské a bavorské.[2]

Dílo

Moravské období

Z jeho moravského období se na Moravě zachovalo poměrně málo děl. 10. března 1671 najdeme v olomouckých listinách první zmínku o Michaelovi ml. přicházejícího ke svému staršímu bratru Františku do Olomouce jako tovaryš.[3]

Důležitá je kazatelna vytvořená pro klášter Hradisko u Olomouce (1675-76). Dnes se nachází v konickém farním kostele (převezena 1721)[4]. Další práce, byla vytvořena pro kostel na Svatém Kopečku u Olomouce v letech 1678-1679. Vytvořil zde figurální výzdobu ke kazatelně a figury evangelistů. Sochy z kazatelny byly později přesunuty do kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci.[5]

Několik prací přebral svému bratrovi Františkovi, jednalo o dva oltáře: jeden pro řádový kostel bernardinů, druhý tzv. oltář Tengeltův ve farním kostele sv. Mořice v Olomouci.

Další zakázka, tři kamenné plastiky nad portálem řádového kostela Všech Svatých, byly původně zhotoveny Františkem starším, ale objednavatel, augustiniánský probošt Augustin Karásek, je nechal znovu zhotovit v roce 1681.[6] Mariánský sloup stojící před cisterciáckým klášterem na Velehradě (kolem 1680–81). Dále kamenná skulptura s námětem Ecce homo ze Samotišek a cyklus antických postav ve výklencích kolonády Květné zahrady v Kroměříži.[7]

Bavorské období

Roku 1681 se usadil v Gmunden am Traunsee. Roku 1682 získal objednávku pro benediktýnský klášter v Kremsmünsteru od opata Erenberta na osm andělů v životní velikosti; čtyři klečící andělé byli určeni pro dva boční oltáře a čtyři stojící andělé pro dva východní oltáře v bočních lodích.[8] V roce 1686 obdržel objednávku na dalších osm stojících andělů pro vedlejší oltáře v Kremsmünsteru.

Již roku 1687 získal další objednávku opět od benediktinského kláštera: mramorový erb nad portálem kostela a sochu Salvatora mundi na fasádě kostela.[9] Z dalších zápisů z roku 1688 vyplývá, že pro Kremsmünster ještě vytvořil šest obrazových rámů. Thieme-Becker uvádí další připsané práce: dřevěné sochy sv. Alžběty a Zachariáše ve farním kostele v Gmundenu a sv. Floriana a sv. Jiří ve farním kostele v Altmünsteru.[10]

V roce 1692 zde koupil dům a dílnu, ale nezaznamenal zřejmě žádný úspěch, roku 1696 byl do dražby dán jeho dům a musel se vystěhovat. To je také poslední zmínka o něm.[8] Jeho sochařská praxe vychází z delší dílenské tradice. V draperiích jeho figur lze rozpoznat vlivy bavorského sochařství, především z uměleckého centra Mnichova a také z Augsburku, které si zakládá na použití barevných polychromií. Zde patrně poznal díla manýristů Gerharda, Reichela, Krumpera a de Vriese, která měla na jeho tvorbu nesporný vliv.[11]

Charakteristika stylu

Na sochách můžeme pozorovat hladké plochy, které jsou protínány chvějivými záhyby měkce modelované draperie. Což působí velice životným dojmem. Detaily obličejů soch jsou plasticky promodelovány a nepostrádají výrazovou složku, která bývá podpořena jemnými gesty a pohybem postav.

Zürnův zcela zásadní přínos tkví ve způsobu vytváření draperie, který popírá tělesné formy. Práce s drapérií prochází určitým vývojem. Masivní, jasné a přehledné záhyby jsou patrné u konické kazatelny. S pokračujícím vývojem se zvyšuje schopnost reprodukovat dojem opravdovosti, záhyby jsou živější, shluky záhybů a jejich průběh stále rafinovanější. Jeho umění je skutečně projevem exprese.[12]

V pozdějším období ztrácejí drapérie na živosti a budou sloužit k rozčlenění ploch a podmalování těla. Z dřívějšího kontrastu mezi tělem a drapérií nic nezůstalo.

Na svých prací patrně pracoval se svým bratrem Davidem, není vždy jednoznačně určeno autorství.[13]

Seznam děl
  • Kazatelna, 1675 – 1676, Kostel Narození Panny Marie, Konice.
    Anděl B., Kostel Narození Panny Marie, Konice
    • Moudrost, Sv. Tomáš, Sv. Pavel, Sv. Petr, Sv. Bartoloměj, Sv. Juda
    • Sv. Jan, Sv. Matouš, Sv. Marek, Sv. Lukáš
    • Anděl A s pozounem, Anděl B s pozounem, Anděl C s pozounem, Anděl D s pozounem
    • Pastor Bonus
  • Salvator mundi, 1678, nika severního schodiště u kněžiště v kostele na Svatém Kopečku.
  • 4 církevní doktoři – Řehoř, Jeroným, Ambrož a Augustin, boční oltáře v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.
  • Alegorické postavy základních křesťanských ctností: Láska, Víra, Naděje, kostel na Svatém Kopečku, 1678-79.
    Pastor Bonus
  • Mariánský sloup stojící před cisterciáckým klášterem na Velehradě, kolem 1680–81.
  • Mariánský sloup stojící na Velkém náměstí v Kroměříži, kolem 1680–81.
  • Osm andělů, 1682, pro benediktýnský klášter v Kremsmünsteru.
  • Osm stojících andělů, 1686, pro vedlejší oltáře v Kremsmünsteru.
  • Sochu Salvatora mundi, 1687 pro benediktýnský klášter v Kremsmünsteru.
  • Mramorový erb, 1687, pro benediktýnský klášter v Kremsmünsteru.
  • Sv. Alžběty a Zachariáše, 1688, farní kostel v Gmundenu.
    Sv. Marek
  • Sv. Floriana a sv. Jiří, 1688, farní kostel v Altmünsteru.

Odkazy

Reference
  1. Adam Sekanina, David Johann Zürn (1665 - po 1730) (diplomová práce), FFUP Olomouc, Olomouc 2013
  2. Šperling Ivan, Sochařská rodina moravských Zürnů (diplomová práce), FFUP, Olomouc 1954
  3. Nešpor Václav, Sochaři a kameníci v Olomouci kolem roku 1700, Praha 1933
  4. Pirochtová Antonina, Kazatelna ve farním kostele v Konici (Bakalářská diplomová práce), FF MU, Brno 2007, s. 30.
  5. Richter Václav, O původní kazatelně kostela na Sv. Kopečku u Olomouce, in: Památky archeologické 38, Nová řada II, skupina historická, č. 1-4, 1932.
  6. Ibidem, pozn. č. 2
  7. Stehlík Miloš, Barok v soše, Brno 2006, s. 260
  8. Ibidem, pozn. č. 4., str. 32.
  9. Ibidem, poz. č. 4., str. 32.
  10. ibidem, pozn č. 2, str. 29.
  11. Stehlík Miloš, Sochařství, in: Krsek Ivo – Kudělka Zdeněk – Stehlík Miloš , Umění Baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 739.
  12. Jaroslav Mathon, K diskusi o původu konické kazatelny, in: Památky archeologické 41, Nová řada 6-8, skupina historická, 1936-38.
  13. Ibidem, pozn. č. 4. str. 33.

Literatura
  • Vilém Jůza, Moravské dílo Michala Zürna, in: Umění VIII, s. 247-252.
  • Jaroslav Mathon, K diskusi o původu konické kazatelny, in: Památky archeologické 41, Nová řada 6-8, skupina historická, 1936-38.
  • Václav Nešpor, Sochaři a kameníci v Olomouci kolem r. 1700, Praha 1933.
  • Václav Richter, O původní kazatelně kostela na Sv. Kopečku u Olomouce, in: Památky archeologické 38, Nová řada II, skupina historická, č. 1-4, 1932.
  • Ivan Šperling, Sochařská rodina moravských Zürnů (diplomová práce), FFUP, Olomouc 1954.
  • Stehlík Miloš, Barok v soše, Brno 2006, s. 260.
  • Stehlík Miloš, Sochařství, in: Krsek Ivo – Kudělka Zdeněk – Stehlík Miloš – Válka Josef, Umění Baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 739.
  • Vyvlečka Josef, Příspěvky k dějinám kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci, Olomouc 1917, s. 122.
  • Pirochtová Antonina, Kazatelna ve farním kostele v Konici (Bakalářská diplomová práce), FF MU, Brno 2007, s. 61.
  • Adam Sekanina, David Johann Zürn (1665 – po 1730), Magisterská diplomová práce, FFUP Olomouc, Olomouc 2013

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.