Cestovní pas

Cestovní pasy obvykle obsahují fotografii držitele, podpis, datum narození, státní občanství a někdy další znaky identifikující člověka, proto je lze používat jako průkaz totožnosti. Mnoho zemí do pasů začíná zahrnovat i tištěnou strojově čitelnou oblast dokladů usnadňující zpracování.

Biometrický pas, který již užívá většina států na světě, obsahuje také RFID čip (varianta bez čipu se v ČR vydává s dobou platnosti jen 6 měsíců). Pas kromě běžných údajů obsahuje také údaje biometrické, které usnadňují identifikaci předkladatele dokladu jako oprávněného držitele.

Pokud je ke vstupu potřeba vízum, bývá vlepeno do cestovního pasu. V jednodušších případech je vízum udělováno přímo při překračování hranic formou otisku razítka.

Pasy byly označeny za velmi slabý článek ve světovém cestovním bezpečnostním systému,[1] protože je snadné je napodobit nebo pozměnit. Málo zemí kontroluje, zda předkládaný pas není na seznamu ztracených nebo zmizelých.

• 
  Albánský cestovní pas
• 
  Argentinský cestovní pas
• 
  Běloruský cestovní pas
• 
  Bosenský cestovní pas
• 
  Český cestovní pas
• 
  Islandský cestovní pas
• 
  Izraelský cestovní pas
• 
  Jihokorejský cestovní pas
• 
  Maďarský cestovní pas
• 
  Kosovský cestovní pas
• 
  Litevský cestovní pas
• 
  Rumunský cestovní pas
• 
  Severokorejský cestovní pas
• 
  Slovenský cestovní pas
• 
  Slovinský cestovní pas
• 
  Srbský cestovní pas
• 
  Švýcarský cestovní pas
• 
  Thajský cestovní pas
• 
  Turkménský cestovní pas
• 
  Ukrajinský cestovní pas
• 
  Uzbecký cestovní pas
• 
  Cestovní pas SAE
• 
  Cestovní pas Spojeného království
• 
  Cestovní pas Spojených států