Metoděj Karel Bystřický

Narodil se roku 1907 ve Vidči u Rožnova pod Radhoštěm. Část svého dětství a mládí strávil ve Valašské Bystřici, kam zasadil i děj svého díla Portáš Jurka. Po absolvování reálného gymnázia v Uherském Hradišti vstoupil do řeholního řádu salvatoriánů, kde přijal jméno Irenej.[1] Jako řádový bratr působil ve Valašském Meziříčí, Prostějově a Brně.

Roku 1950 byl zatčen příslušníky StB a jeho knihovna včetně rozepsaných prací byla zlikvidována.[1] V témže roce byl tajně vysvěcen na římskokatolického kněze.[2] Po návratu z vězení vykonával nejrůznější dělnické profese.

Zemřel v Zašové roku 1975. Pohřben byl u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valašské Bystřici. Roku 2005 byl zapsán do Knihy Paměti kraje, v níž jsou uváděny osobnosti, které se významně zasloužily o moravské Valašsko.[2]

Tvořil hlavně články a básně, které vycházely v Novinách z Pod Radhoště. Některé jeho texty zhudebnil Vojtěch Říhovský. Hlavními tématy Bystřického děl jsou výjevy z jeho rodného Valašska, víra a poselství morálních hodnot.

• Za hlasem srdce (1937)
• Bílé ruce (nedatováno)
• Figurky z pod Radhoště (1940)
• Portáš Jurka (zřejmě před r. 1950) – dílo je považováno za jeho nejzdařilejší.[3] Vyšlo po jeho smrti v samizdatu. Děj se odehrává na Valašsku v 18. století a vypráví příběh valašskobystřického fojta a portášského velitele Jiřího Křenka. V knize se nachází několik historických nepravd a nesrovnalostí.[4]