Mesiánský judaismus

Mesiánský judaismus je synkretické náboženské hnutí, mající kořeny v 60. a 70. letech 20. století, spojující evangelikální křestanskou teologii s židovskou náboženskou praxí a terminologií. Podle mesiánského judaismu je Ježíš Mesiáš i Syn Boží (jedna z osob Trojice), ale některé mesiánské skupiny odmítají trojiční učení. Jako autoritativní psané zdroje jsou chápány jak Hebrejská bible, tak i Nový zákon.

Symbol mesiánského judaismu

Vymezení

Někteří z přívrženců mesiánského judaismu jsou etničtí Židé a mnozí z nich považují mesiánský judaismus za jednu ze sekt uvnitř judaismu. Sami o sobě hovoří spíše jako o "židech“ než o "křesťanech." Toto tvrzení odmítá většina židovských organizací a odmítal to i Nejvyšší soud státu Izrael v případech týkajících se Zákona o návratu, kdy mesiánský judaismus označil jako jednu z forem křesťanství a jeho vyznavačům upíral právo návratu do Izraele. Nicméně dne 16. dubna 2008 organizace Jerusalem Institute of Justice, kterou založil jeden právník příslušející k hnutí mesiánských židů, dosáhla úspěchu, když na její popud Nejvyšší soud Státu Izrael vydal rozhodnutí, podle něhož tomu, kdo je mesiánským židem, nemají být kladeny žádné překážky v souvislosti se „Zákonem o návratu“.[1]

V současné době je na světě kolem 500 000 příslušníků mesiánských komunit,[2] z nichž většina se nachází ve Spojených státech, avšak rozvinutá mesiánská společenství existují i v zemích bývalého Sovětského svazu, v dalších částech Evropy, dále v Austrálii, na Novém Zélandu a v Jihoafrické republice. Progresivní nárůst mesiánských komunit je zaznamenáván zvláště v zemích Latinské Ameriky a také v Asii. Oficiální místa USA odhadují, že v roce 2013 se v samotném Izraeli nacházelo asi 20 000 mesiánských židů.[3]

Židokřesťanství

První snahy šířit mezi Židy víru v Ježíše sahají již do doby působení apoštola Pavla, kdy vznikaly komunity Židů hlásící se k víře v Ježíše jako Mesiáše a zároveň k dodržování židovského zákona. Podle Nového zákona se zastánci tohoto tohoto směru koncentrovali okolo Ježíšova možného bratra Jakuba[4][5][6]. Jelikož judaismus ani křesťanství neměly v té době jasně definovanou teologii, představovali tzv. židokřesťané jednu ze sekt uvnitř širšího rámce židovství. Podle Nového zákona nastal první rozkol po sporu apoštolů Petra a Pavla, po kterém bylo křesťanům z pohanů dovoleno nepraktikovat židovský zákon. Po prvním a druhém židovském povstání ztráceli židokřesťané v rostoucí křesťanské církvi vliv a definitivně byly judaizující prvky v křesťanství odmítnuty na Nicejském koncilu (325 n. l.) a následných synodách.[7] Středověcí konvertité ke křesťanství se již židy snažili obracet ke konkrétní církvi, ke které náleželi i oni sami (např. Pablo Christiani) a nevytvářeli žádná alternativní židokřesťanská společenství.

Kořeny hnutí

V 19. století vznikaly především v anglosaském prostředí kongregace židovských konvertitů ke křesťanství. Jedním z nejvýznamnějších z nich bylo Hnutí hebrejských křesťanů (Hebrew Christian Movement). Tito konvertité si často podrželi některé z kulturních židovských zvykostí a scházeli se mimo oficiální kostely kongregací a vytvářeli synkrezi křesťanských a židovských rituálů. Tyto kongregace se samy nazývaly jako "židokřesťané", "Izraelité nové smlouvy" (kongregace toho jména byla založena židovským konvertitou Josefem Rabinovičem v Kišiněvě v roce 1884) apod. Misie mezi židy byla podporována i křesťanskými hebraisty (např. Franzem Delitzschem, autorem prvního hebrejského překladu Nového zákona) i různými metodistickými a baptistickými kongregacemi. Možnost ponechávání některých židovských rituálů byla ale v jiných křesťanských obcích shledávána kontroverzní vzhledem k historickému odmítnutí judaizace církve jako hereze. Název mesiánský judaismus byl poprvé použitý v souvislosti s židovskými konvertity v metodistické misii Hope of Israel v New Yorku v roce 1895.[8][9]

Rozvoj v 70. letech

Rabinovičovu myšlenku praktikovat křesťanství společně s židovskými rituály přejali někteří židovští konvertité v 60. a 70. a rozšířili ji o misijní a charismatický aspekt, který byl do té doby vlastní spíše organizacím spřízněným s letničním hnutím, soustřeďujícím se přímo na misii mezi židy, jako byli Židé pro Ježíše (Jews for Jesus). Pod tímto vlivem se dosavadní Hebrew Christian Alliance of America změnila v Messianic Jewish Alliance of America v roce 1975.[10]

Reference
  1. GRAMMATICA, Alvaro. Mesiánští židé a Mesiáš v kontextu současné židovské rozpravy o Ježíši z Nazareta. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4257-0. S. 153.
  2. Grammatica, str. 149
  3. U.S.Department of State, 2013 Report on International Religious Freedom: Israel and The Occupied Territories. www.state.gov [online]. [cit. 2015-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-07.
  4. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. S. 271.
  5. Ga 1, 19 (Kral, ČEP)
  6. MEYER, Marvin. Evangelium svatého Tomáše. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2007. ISBN 978-80-7207-640-6. S. 90-91.
  7. Stemberger, Günter (2000). Jews and Christians in the Holy Land: Palestine in the Fourth Century. Continuum. p. 81. ISBN 978-0-567-08699-0
  8. Rausch, David A. (September 1982). "The Messianic Jewish Congregational Movement". The Christian Century99 (28): 926. As I interviewed their leaders across the United States, I found a prevalent belief that they had coined the term “Messianic Judaism.” Others thought that the term had originated within the past ten or 20 years. Most of their opponents also agreed that this was so. In fact, both the term “Messianic Judaism” and the frustration with the movement go back to the 19th century. During 1895 Our Hope magazine, which became a bulwark in the fundamentalist-evangelical movement under the editorship of Arno C. Gaebelein, carried the subtitle “A Monthly Devoted to the Study of Prophecy and to Messianic Judaism.”
  9. HARRIS-SHAPIRO, Carol. Messianic Judaism: A Rabbi’s Journey Through Religious Change in America.. Boston: Beacon Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8070-1040-2. S. 27.
  10. COHEN-SHERBOK, Dan. "Messianic Jewish theology". Messianic Judaism. Londýn: Continuum International Publishing Group, 2000. ISBN 978-0-8264-5458-4. S. 170.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.