Megatherium

Megatherium; Stratigrafický výskyt: Raný pliocén-raný holocén, před 5 miliony-10(možná i 8) tisíci let
	kostra druhu Megatherium americanum
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Nadřád	chudozubí (Xenarthra);
Řád	lenochodi (Folivora);
Čeleď	Megatheriidae;
Rod	Megatherium; Cuvier, 1796
	Areál rozšíření Areál rozšíření
Druhy
	Megatherium americanum; Megatherium altiplanicum; Megatherium tarijense; Megatherium medinae; Megatherium istilarti; Megatherium parodii; Megatherium sundti; Megatherium gallardoi;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megatherium (z řečtiny Mega-velký a Therion-zvíře) je vyhynulý rod obrovského pozemního lenochoda. Žil od období pliocénu do konce pleistocénu v Jižní Americe a Střední Americe, než byl zcela vyhuben.[1] Dosahoval zhruba rozměrů (hmotnosti) dnešního slona, jeho hmotnost se pohybovala v rozmezí 4 až 6 tun.

Potrava

Obří lenochod pojídal listy stromů, za kterými se natahoval opřený o zadní část těla. Výzkumy prokázaly, že nebyl všežravý, ale šlo o výlučného býložravce.[2] Měl neobyčejně dlouhé drápy.

Historie

Jeho fosilní pozůstatky byly poprvé objeveny již v roce 1788 v Argentině, přibližně sto kilometrů od Buenos Aires.

Rekonstrukce vzezření megatéria

Žil možná ještě kolem roku 8000 př. n. l. (před deseti tisíci lety), datum jeho přesného vyhynutí ale není známé.[3] Objevy fosilních stop z Nového Mexika dokazují, že tito obří savci byli loveni pravěkým člověkem.[4]

V populární kultuře

Megatherium se objevuje v několika dokumentárních trikových filmech, např. Putování s pravěkými zvířaty. Je zde vyobrazen jako býložravec, který se občas oportunisticky přiživí i na čerstvých mršinách.

S obřím lenochodem se opakovaně setkává hrdina románu Ludvíka Součka Bohové Atlantidy.

Reference

https://phys.org/news/2019-03-giant-sloth-holocene.html - Study suggests giant sloth did not make it to Holocene
https://phys.org/news/2017-04-giant-sloth-megatherium-vegetarian.html
Fiedal, Stuart (2009). "Sudden Deaths: The Chronology of Terminal Pleistocene Megafaunal Extinction". In Haynes, Gary (ed.). American Megafaunal Extinctions at the End of the Pleistocene. Vertebrate Paleobiology and Paleoanthropology. Springer. str. 21–37. doi:10.1007/978-1-4020-8793-6_2. ISBN 978-1-4020-8792-9.
https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/is-this-going-to-be-a-stand-up-fight-sir-or-another-sloth-hunt/

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Megatherium na Wikimedia Commons
Článek o megatériu na webu NHM (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] ttps://phys.org/news/2019-03-giant-sloth-holocene.html - Study suggests giant sloth did not make it to Holocene

[2] ttps://phys.org/news/2017-04-giant-sloth-megatherium-vegetarian.html

[3] Fiedal, Stuart (2009). "Sudden Deaths: The Chronology of Terminal Pleistocene Megafaunal Extinction". In Haynes, Gary (ed.). American Megafaunal Extinctions at the End of the Pleistocene. Vertebrate Paleobiology and Paleoanthropology. Springer. str. 21–37. doi:10.1007/978-1-4020-8793-6_2. ISBN 978-1-4020-8792-9.

[4] ttps://blogs.scientificamerican.com/laelaps/is-this-going-to-be-a-stand-up-fight-sir-or-another-sloth-hunt/