Megantereon

Fosilní zbytky byly objeveny na území Afriky, Eurasie a Severní Ameriky. Nejstarší záznamy ukazují, že Megantereon žil v pliocénu v Severní Americe (Florida) asi před 4,5 miliony let. Před 3–3,5 miliony let byl už pevně usazen v Africe a záznamy z Asie jsou staré 2,5 až 2 miliony let. V Evropě pocházejí nejstarší nálezy z místa Les Etouaries (Francie), kde žil asi před 2,5 miliony lety. V lokalitě Senéze (Francie), v níž se našly nejúplnější fosilie, žil asi před 1,6 miliony lety. Na základě těchto údajů se předpokládal severoamerický původ megantereonů. Nicméně nedávno se našly v Keni a Čadu fosílie, které patří pravděpodobně k rodu Megantereon. Jestli se to potvrdí, jeho původ se posune do Afriky do pozdního miocénu (5,4–7 milionů let).[1][2][3][4] Megantereon mizí z Afriky nejdříve před 1,5 miliony let, z Evropy před cca 900 tisíci lety a v Asii žil ještě před cca 400 tisíci lety.[2]

Lebka druhu Megantereon cultridens

Megantereon byl stavěn jako moderní jaguár, ale zřejmě byl v průměru o něco těžší. Měl podsadité přední končetiny a tlapy dosahovaly velikosti lvích. Mohutné krční svaly umožňovaly zasadit mocný úder tlamou, kterým šelma vnikla do krku oběti a roztrhala jí velké cévy. Zploštělé a na zadní straně vroubkované špičáky dosahovaly značné délky (delší než u homotherií ale kratší než u smilodonů). Z dolní čelisti vyrůstaly směrem dolů kostěné výběžky, které zevnitř přiléhaly k vyčuhujícím špičákům a jejichž funkce je předmětem dohadů.[2] Zřejmě je měly chránit.[4][5] Zajímavé je, že například druh Megantereon inexpectatus měl tyto výběžky jen velmi malé.[5] Krk byl relativně delší než mají současné velké kočky, zadní část těla byla naopak kratší.[6] Ocas měl krátký, relativní délka byla o něco delší než u rysů, ale kratší než u servalů. Exemplář z francouzského Senéze, který se díky náhlému vulkanickému sesuvu před cca 1,6 miliony lety zachoval prakticky kompletní, měřil v kohoutku 72 cm. Hmotnost dospělých jedinců se pohybovala od 40 do 150 kg, přičemž největší kusy pocházely z Pákistánu (Siwaliks). Středně velké druhy žily v Severní Americe, v Evropě a Africe a dosahovaly hmotnosti 60–70 kg.[7] Nicméně novější odhady hovoří o váze podstatně vyšší a to 100–160 kg.[8]

Barva srsti megantereonů není známa. Současný malíř vyhynulých kenozoických druhů Mauricio Antón, který spolupracuje s předními paleontology, ho obvykle vyobrazuje jako barevně velmi podobného jaguárovi, levhartovi resp. rysovi.[9]

Dle stavby těla je pravděpodobné, že Megantereon byl typický ze zálohy útočící predátor, jehož tělo bylo přizpůsobeno krátkému, ale dynamickému pronásledování. Zřejmě dokázal obstojně šplhat i po stromech, ale nikoliv tak dobře jako levhart či jaguár. Velmi silné přední končetiny naznačují, že je používal k uchopení, sražení a znehybnění kořisti. Závěrečné smrtelné kousnutí do krku za účelem přetnutí hlavních cév zasazoval až na zemi, když byla oběť už relativně neškodná.[6][10] Tím se odlišoval od současných velkých koček, které stisk svých čelistí používají, i když ještě se zvířetem zápasí v postoji. Jeho typickou kořistí byli různí kopytníci (koňovití, jelenovití, turovití) a primáti velikostí zhruba odpovídající lovci nebo o málo větší či menší. Ačkoliv stavba čelistí dovolovala megantereonovi oběť tahat po zemi, do korun stromů si ji zřejmě vynést nedokázal.[10] Pokud ano, šlo pravděpodobně o lehké zbytky uloveného zvířete.[11] Megantereon žil samotářsky, podobně jako levhart a jaguár.[6][10] Předpokládá se, že patřil mezi poměrně časté predátory předchůdců člověka, jako byli zástupci rodů Australopithecus a Paranthropus. Dříve nebyl Megantereon řazen mezi lovce primátů, neboť jeho zuby byly považovány za příliš křehké pro potýkání se s touto relativně malou, hbitou a především kostnatou kořistí, ale na základě novějších nálezů museli vědci změnit názor.[12][13] V gruzínském Dmanisi byly navíc objeveny důkazy, že mezi jeho oběti patřily i rané formy rodu Homo.[14] Jeho konkurentem byl především rod dalších šavlozubých koček Homotherium, jehož zástupci byli v průměru větší a zřejmě nad megantereony dominovali (s výjimkou jedinců z nalezišť v Číně, kde naopak Megantereon dosahoval větší velikosti). Dalšími potravními soupeři mohli být lvi a hyeny druhu Pachycrocuta brevirostris.[10]

Za zmizením megantereonů stojí zřejmě postupná změna klimatu a s tím spojené zvětšování stepních a lesostepních oblastí v místech jeho výskytu. Megantereon byl typická přepadová šelma, která potřebovala pro svou obživu dostatek úkrytů, a jež byla na otevřených územích zranitelná vůči konkurenci větších a ve smečkách žijících predátorů jako byli homotheria a lvi. Vyloučit se nedá ani tlak nově se rozšiřujících a stále lovecky úspěšnějších zástupců z rodu Homo, jako byli Homo ergaster, Homo erectus, Homo antecessor a Homo heidelbergensis.[15]

Kostra druhu Megantereon cultridens z muzea v Basileji

Počet druhů je nejistý, neboť fosilní záznamy jsou neúplné a stále se doplňují. Někteří vědci tvrdí, že je třeba rozlišovat jen tři druhy. Jsou to: M. cultridens ze Severní Ameriky, Asie (mimo indický subkontinent) a Evropy, M. whitei z Afriky a Evropy a M. falconeri z Indie a Pákistánu. Rozšířený přehled druhů zahrnuje:[4][16][17]

• Megantereon cultridens (Cuvier, 1824)
• Megantereon ekidoit Werdelin & Lewis, 2000
• Megantereon eurynodon Ewer, 1955
• Megantereon falconeri Pomel, 1853
• Megantereon gracilis Broom & Schepers, 1946
• Megantereon hesperus (Gazin, 1933)
• Megantereon inexpectatus Teilhard de Chardin, 1939
• Megantereon megantereon Croizet & Jobert, 1828
• Megantereon microta Zhu et al., 2015
• Megantereon nihowanensis Teilhard de Chardin & Piveteau, 1930
• Megantereon spiryleris (?)
• Megantereon vakhshensis Sarapov, 1986
• Megantereon whitei Broom, 1937

• ANTÓN, Mauricio. Sabertooth. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 2013. ISBN 978-0-253-01042-1.
• TURNER, Alan; ANTÓN, Mauricio. The Big Cats and Their Fossil Relatives: An Illustrated Guide to Their Evolution and Natural History. New York: Columbia University Press, 1997. ISBN 978-0-231-10229-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Megantereon na Wikimedia Commons

Taxon Megantereon ve Wikidruzích