Meandry Botiče

Památka se nachází v jihovýchodní části Prahy a protéká městskými částmi Hostivař a Záběhlice. Památka začíná od hráze Hostivařské přehrady a končí na území Práče v Záběhlicích. Kousek od přírodní památky se nachází ekologické centrum Toulcův dvůr.

Jez Marcela s rybáři

Koryto Botiče se formovalo v mladším pleistocénu, tedy ve čtvrtohorách, zhruba před 100 až 500 tisíci lety vlivem činnosti tekoucí vody. V období holocénu před 10 tisíci lety bylo zanesené koryto přehloubeno. Díky nivním půdám, které vznikají při povodních, se zde velmi daří zemědělcům. Doklady o zemědělské činnosti se dochovaly z doby před 7 tisíci lety. Své pozůstatky tu zanechali Germáni, Keltové i Slované. V době středověku v 11. století zde byl hojný rybolov.[4]

Od roku 1964, kdy došlo k napuštění Hostivařské přehrady, došlo ke změně vodního režimu a potok přestal být záplavový. 29. dubna 1968 byla přírodní památka Meandry Botiče vyhlášena jako chráněný přírodní výtvor z důvodu ochrany chráněných a ohrožených druhů ptactva a společenstvem vodních živočichů. Posléze byla v roce 1993 kategorizována jako přírodní památka. Během 80. a 90. let 20. století proběhla inventarizace fauny a flóry.[3]

Jako dlouhodobý cíl péče je nutnost zachovat potok Botič a s ním i vzácné organismy, kteří v jeho okolí žijí a snažit se snížit rozšíření invazních druhů. Dále je pak nutné se snažit omezit znečištění této lokality, které sem přichází z okolních sídlišť a polí.

Odpadky v potoce

Podle plánu péče o přírodní památku Meandry Botiče by měla ochrana mít tři stěžejní způsoby ochrany:

1. Vyřezávání křovin – tato činnost je plánovaná jednou do roka. Cílem je omezit rozšíření nepůvodních druhů jako je pámelník bílý (Symphoricarpos albus), bez černý (Sambucus nigra), tavolník (Spiraea) a dřín (Cornus). Vyřezávání probíhá ve vegetačním období pomocí ruční nebo motorové pily.
2. Úklid odpadků – cílem je vysbírat všechny odpadky v dané lokalitě a poté vhodně zlikvidovat mimo chráněnou oblast. Úklid probíhá na začátku a na konci vegetačního období.
3. Likvidace invazních druhů rostlin – cílem je se zbavit hlavně dvou invazních druhů a to křídlatky (Reynoutria) a netýkavky nedůtklivé (Impatiens noli-tangere). Křídlatka se hubí pomocí 10% roztoku Roundap Biaktiv. Likvidace je nejúčinnější v září, kdy si rostlina stahuje živiny do kořenů. Netýkavka se odstraňuje vytrháváním ze země, nejlépe když kvete. Rostlinné zbytky se poté musí odvést a zlikvidovat mimo chráněné území.[3]

Ochranu této lokality také podporují menší neziskové organizace, např. Junák, které pravidelně odstraňují odpadky kolem potoka.[6]

Olše lepkavá (Alnus glutinosa) je v poslední době napadena invazním „houbovitým“ škůdcem Phytophthora alni, který způsobuje smrtelné onemocnění. Takto napadené rostliny je nutné okamžitě odstranit a na místě spálit, aby se škůdce nešířil dál.[3][7]

Díky tomu, že je lokalita v blízkosti velkých sídlišť, koncentruje se zde množství lidí hledajících odpočinek a sportovní využití (běžci, cyklisté, chodci, či návštěvníci se psy). Toto množství lidí vyvolává pro lokalitu četné negativní dopady. Lidé odhazují odpadky, pohybují se mimo vyznačené stezky a sešlapují místní vegetaci. Psi svými exkrementy eutrofizují půdu množstvím dusíku.[3]

Každý rok na podzim se koná hromadné vodácké splutí Rio Botičo. Trasa začíná u Hostivařské přehrady a končí ve Vltavě.[4]

Zajímavostí je, že na Magistrátu hlavního města Prahy došlo k chybě a přírodní památka Meandry Botiče je evidována jako přírodní památka Meandr Botiče.