McDonnell Douglas F/A-18 Hornet

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací dvoumotorový letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.

F/A-18 Hornet
F/A-18 amerického námořnictva
UrčeníVíceúčelový stíhací letoun
VýrobceMcDonnell Douglas (1974–1997)
Northrop (1974–1994)
Boeing (1997–dosud)
První let18. listopadu 1978
Zařazeno7. ledna 1983
CharakterVe službě
UživatelUS Navy (dříve)
USMC
RCAF
RAAF
Vyrobeno kusůF/A-18A/B/C/D: 1 480[1]
Vyvinuto z typuNorthrop YF-17
VariantyCF-18 Hornet
High Alpha Research Vehicle
Další vývojBoeing F/A-18E/F Super Hornet
Boeing X-53 Active Aeroelastic Wing
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F/A-18 dosahuje nejvyšší rychlosti Mach 1,8 (1 034 uzlů, 1 190 mph, 1 915 km/h ve 40 000 ft nebo 12 200 m). Může nést celou řadu pum a raket, včetně vzduch-vzduch a vzduch-země, doplněné o 20 mm kanon M61 Vulcan. Je poháněn dvěma dvouproudovými motory General Electric F404, které dodávají letadlu vysoký poměr tahu k hmotnosti. F/A-18 má vynikající aerodynamické vlastnosti, které jsou přičítány hlavně jeho systémům na náběžných hranách. Hlavními úkoly letounu jsou letecký doprovod, obrana floty, potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, blízká letecká podpora a letecký průzkum. Jeho všestrannost a spolehlivost se ukázala jako cenné nosné aktivum, i když byl kritizován za menší dolet a užitečné zatížení ve srovnání se svými dřívějšími současníky, jako byl Grumman F-14 Tomcat ve stíhací a úderné roli, a dále Grumman A-6 Intruder a LTV A-7 Corsair II v roli útočných letounů.

Hornet byl poprvé bojově nasazen během bombardování Libye Spojenými státy v roce 1986. Následně se účastnil války v Zálivu v roce 1991 a války v Iráku v roce 2003. F/A-18 Hornet dále posloužil jako základ pro větší a novější letoun Boeing F/A-18E/F Super Hornet.

Vznik a vývoj
První předprodukční F-18A v říjnu 1978

Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty. Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu. To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.

Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.

8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.

První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.

Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet. Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný). Jeho úkolem je nahradit starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EF/A-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.

Verze
F/A-18B Hornet přidělený k U.S. Naval Test Pilot School
  • F/A-18A – první verze, vyráběná pro americké námořnictvo a námořní pěchotu.
  • TF-18A – dvoumístná cvičná verze stroje F/A-18, později přeznačena na F/A-18B
  • F/A-18C – vylepšená jednomístná verze, která měla rozšířené spektrum nesených zbraní, zlepšenou avioniku a pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
  • F/A-18D – dvoumístná bojová verze vyvinutá pro námořní pěchotu; pozdější verze disponovali schopností vést noční útoky.
  • F/A-18E Super Hornet – zvětšená verze F/A-18, objednaná pro americké námořnictvo, kde má nahradit starší verze F/A-18.
  • F/A-18F Super Hornet – dvoumístná verze odvozená od F/A-18, která nahradila stroje F-14 Tomcat.
  • EF/A-18G Growler – verze pro elektronický boj.
  • AF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Austrálii.
  • ATF-18A – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Austrálii.
  • CF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Kanadu.
  • CF-18B – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Kanadu.
  • EF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Španělsko.
  • EF-18B – verze odvozená od F/A-18A, určená pro Španělsko.
  • KAF-18C – verze odvozená od F/A-18C, určená pro Kuvajt.
  • KAF-18D – verze odvozená od F/A-18D, určená pro Kuvajt.

Uživatelé
Švýcarský F/A-18 Hornet

Austrálie

Kanada

Finsko

Kuvajt

Malajsie

Španělsko

Švýcarsko

USA

Specifikace (F/A-18C/D)
Nákres F/A-18

Technické údaje
  • Osádka: F/A-18C: 1, F/A-18D: 2 (pilot a obsluha zbraní)
  • Délka: 17,1 m
  • Rozpětí: 12,3 m
  • Výška: 4,7 m
  • Nosná plocha : 38,2 m²
  • Hmotnost (prázdný): 11 200 kg
  • Hmotnost (naložen): 16 850 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 23 400 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor General Electric F404-GE-402

Výkony
  • Maximální rychlost: 1915 km/h
  • Bojový dolet: 537 km
  • Přeletový dolet: 3330 km
  • Dostup: 15 000 m
  • Stoupavost: 254 m/s

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na slovenské Wikipedii.

  1. Jenkins 2000, pp. 186–87.
  2. Australia sells 42 F/A-18A/B Hornet fighters to American training private contractor [online]. Asiapacificdefensejournal.com, 2020-03-06 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.