Max Thun-Hohenstein

Svobodná paní Sidonie Nádherná z Borutína, manželka Maxe Thun-Hohensteina v letech 1920-1933

Narodil se jako Maxmilián Maria Mořic hrabě z Thun-Hohensteina, druhé ze čtyři dětí (starší ze dvou synů) žehušického pána, hraběte Maxmiliána Teodora Jana Arnošta Thun-Hohensteina (1857–1950) a jeho manželky Gabriely Žofie, rozené princezny z Lobkovic (1864–1941). Jeho prarodiči byli Josef Osvald I. Thun-Hohenstein z klášterecké větve rodu a Johanna, rozená hraběnka z Valdštejna–Vartemberka.

Absolvoval vedle domácích studií také gymnázium v Praze, Kalksburgu, Salcburku a Hornu. Pokračoval studiem práv a medicíny na univerzitách v Innsbrucku a v Praze. V Praze byl imatrikulován na právnické i lékařské fakultě Německé univerzity od zimního semestru školního roku 1909/1910,[2] práva však nedokončil. Na lékařské fakultě byl promován lékařem 18. května 1914[3]. Během studií se spřátelil s Karlem Nádherným z Borutína a udržoval nadále přátelské styky a i s jeho sestrou, baronkou Sidonii Nádhernou, podnikali společné výlety.

Jeho zájmy a společenské styky v Čechách i v Rakousku byly velmi široké. Byl to on, kdo ve vídeňském Café Imperial 8. září roku 1913 seznámil Sidonii se spisovatelem Karlem Krausem či architektem Adolfem Loosem. Sidonie však v letech 1913–1915 usilovala o jiného šlechtice, Carla Guicciardiniho (*1874), potomka slavné florentské hraběcí rodiny[4], a byla zamilovaná také do Karla Krause, kterého si pro měšťanský a židovský původ vzít nechtěla. Maxovy deprese a další psychické problémy propukly v prvních letech první světové války 1914–1915 brzy po té, co byl přidělen k rakouské armádě jako vojenský lékař.

Po válce stále svobodnou a již 35letou Sidonii Nádhernou společenské důvody a stavovská příslušnost dovedly k Maxovi. Přátelé jí sňatek rozmlouvali pro Maxovy psychické potíže[5]. Max se s ní 12. dubna 1920 oženil tajně v klášterním kostele v dolnorakouském Heiligenkreuzu.[6] Již po osmi měsících, 20. prosince 1920, však Sidonie manžela opustila, nicméně rozvod proběhl až v roce 1933. O dva roky později Max zemřel ve vídeňském sanatoriu pro choromyslné. Tři roky po něm zemřel i jeho mladší bratr Felix Osvald (1891–1938), který ze sňatku s Marií Josefou Thun-Castelfondo zanechal syna Maxmiliána Josefa (1919-1952)[7].