Max Simon

Max Simon se narodil 6. ledna roku 1899 ve Vratislavi jako syn tamějšího farmáře, Hermanna Simona. Po absolvování základní školy nastoupil mladý Simon do učení na obchodníka a po jeho dokončení se rozhodl narukovat do armády. Zde byl zařazen ke slezskému 1. pluku těžké jízdy „Großer Kurfürst“ (Leib-Kürassier-Regiment „Großer Kurfürst“ Nr. 1) v hodnosti vojína. Následně se během první světové války zúčastnil bojových akcí v Makedonii i na západní frontě.

Po skončení války zůstal Simon u své jednotky a poté sloužil u jednotek Freikorps, se kterými bojoval ve Slezsku proti polské armádě. Roku 1920 byla jeho jednotka začleněna do Reichswehru a stal se z ní 16. jezdecký pluk (Reiter Regiment Nr. 16) ze 3. jízdní divize pod velením generála Heinricha von Hofmanna. V armádě zůstal až do roku 1929, kdy jí opustil v hodnosti Unterfeldwebel (rotný).

Po odchodu z armády pracoval jako vládní úředník v Durynsku a 1. dubna roku 1932 vstoupil do NSDAP a stal se nižším politickým činitelem. O rok později, 1. května 1933 vstoupil do SS a byl zařazen k 1. rotě 1. praporu 47. SS-Standarte, která se formovala v Geře pod velením SS-Sturmbannführera Dr. Carla Oskara Klippa.

Zde zůstal až do listopadu téhož roku a poté přešel na velitelství výcviku, kde zůstal až do poloviny dubna následujícího roku, kdy byl převelen ke SS-Sonderkommando Sachsen (zvláštní oddíl SS Sachsen) a pověřen velením čety. V listopadu již v hodnosti SS-Untersturmführer (podporučík) se stal velitelem celé jednotky.

V únoru roku 1935, po povýšení do hodnosti SS-Hauptsturmführer, byl převelen do koncentračního tábora v Sachsenburgu, kde se stal velitelem stráže. V roce 1935 se také oženil a se svou ženou měl později dceru.

Jeho jednotka byla postupně zvětšována, až byla v roce 1936 zařazena ke SS-Totenkopfverbände a přeměněna na SS-Totenkopfverbände "Saschen". Simon se tak stal již v hodnosti SS-Sturmbannführer (Major) velitelem jejího III. praporu a v této funkci působil až doi počátku března roku 1937.

Následně byl Simon převelen ke SS-Totenkopfverbände "Oberbayern", kde nahradil ve velení I. praporu SS-Sturmbannführera Otto Augustiniho, který se nechal převelet do armády. Jeho kariéra u SS stoupá a Simon je v 12. září roku 1937 povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer (Podplukovník) a stává se velitelem celé jednotky SS "Oberbayern".

S jednotkou se účastní anšlusu Rakouska v březnu roku 1938 a v říjnu téhož roku se již čerstvě povýšený do hodnosti SS-Standartenführer (Plukovník) účastní i obsazení Sudet.

Poté, co byl zajat spojeneckými jednotkami, byl převezen do zajateckého tábora poblíž Londýna v Anglii. O rok později byl převezen do zvláštního zajateckého tábora. Po soudním líčení, kdy jej britská justice shledala vinným z masakru v Marzabottu a odsoudila ho k trestu smrti. Rozsudek byl však později zmírněn na doživotní vězení ve věznici Werl v Německu a následně v roce 1954 byl Simon omilostněn a propuštěn na svobodu.

V říjnu 1955 vznesl německý soud v Ansbachu na Simona obžalobu, kvůli události ze 7. dubna 1945, kdy Simon nařídil polní soud a následné popravy občanů z německého města Brettheim. Jednalo se o zběhlého člena Volkssturmu, místního farmáře Friedricha Hanselmanna, který odzbrojil zfanatizovanou čtyřčlennou skupinu chlapců z Hitlerjugend, aby nezaútočili na americké jednotky. Poté nechal popravit starostu města Leonharda Wolfmeyera a vedoucího místní pobočky NSDAP Leonharda Gackstattera, kteří odmítli podepsat rozsudek farmáře Hanselmana. Všechny tři nechal oběsit 10. dubna roku 1945 na lípách u Brettheimského hřbitova a jejich těla zde visela pro výstrahu ještě několik dní.

Soud jej dvakrát zprostil viny s odůvodněním, že jednal v souladu s tehdejšími předpisy. Začátku třetího procesu se však již nedočkal, neboť 1. února roku 1961 umírá doma v Lünenu na infarkt.

Během svého života byl již jednou odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, a to sovětským soudem za jeho údajný podíl na masakrech obyvatel předměstí Charkova v létě 1943.

• Sweb.cz
• Specialcamp11 Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine
• Ritterkreuztraeger.de