Theodor Eicke
Theodor Eicke (17. října 1892 – 26. února 1943) byl nacista, veterán první světové války a vysoce vyznamenaný důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS za druhé světové války. Zároveň se jednalo o jednu z klíčových postav ve vedení koncentračních táborů v nacistickém Německu.[1] Také byl držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi.
Theodor Eicke | |
---|---|
Papa | |
![]() Theodor Eicke jako SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS | |
Narození | 17. říjen, 1892 ![]() |
Úmrtí | 26. únor, 1943 (50 let) ![]() |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS |
Doba služby | 1909–1943 |
Sloužil | ![]() ![]() ![]() |
Složka | ![]() ![]() ![]() |
Jednotka | Infanterie Regiment Nr. 23 "König Ferdinand der Bulgaren" Infanterie Regiment Nr. 3 "Prinz Karl von Bayern Infanterie.Regiment Nr. 22 "Fürst Wilhelm von Hohenzollern" Bayerische Fußartillerie-Regiment Nr. 2 |
Velel | Koncentrační tábor Dachau 3. tanková divize SS „Totenkopf“ |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Bitvy | Děmjanský kotel Mansteinova jarní ofenzíva |
Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi |
![]() |
Mládí a první světová válka
Theodor Eicke se narodil 17. října roku 1892 v alsaském městě Hudingen jako nejmladší z 11 dětí přednosty železniční stanice Heinricha Eickeho. Po dokončení obecné školy nastoupil mladý Theodor na reálnou školu v Hampont, avšak studia nezvládal a v roce 1909 školu opustil.
Následně se rozhodl vstoupit do německé císařské armády a byl jako dobrovolník zařazen ke 23. bavorskému pěšímu pluku v Landau, kde sloužil pod velením pozdějšího generálporučíka a nositele Pour le Mérite, plukovníka Rudolfa Dännera.
Na Hitlerův příkaz osobně provedl popravu Ernsta Röhma za Noci dlouhých nožů v létě 1934.[zdroj?] Velel jednotkám SS-Totenkopfverbände, které byly strážní službou koncentračních táborů. Roku 1938 se tyto jednotky rozrostly a byly vycvičeny k boji. Roku 1939 prováděly v Polsku likvidaci tamní elity a polských Židů. Poté byly přeměněny na bojovou divizi Waffen SS Totenkopf. Theodor Eicke jim velel až do 26. února 1943, kdy byl jeho letoun zasažen sovětskou palbou a zřítil se k zemi.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
- Kriegsfreiwilliger - 1909
- Zahlmeisteraspirant - 1. říjen, 1913
- Unterzahlmeister - 1. březen, 1919
- SS-Mann - 29. červenec, 1930
- SS-Truppführer - srpen, 1930
- SS-Sturmführer - 27. listopad, 1930
SS-Sturmbannführer - 30. leden, 1931
SS-Standartenführer 15. listopad, 1931
SS-Oberführer - 26. říjen, 1932
SS-Brigadeführer - 30. leden, 1934
SS-Gruppenführer - 11. červenec, 1934
- SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS - září, 1941
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS - 20. duben, 1942
Přehled vyznamenání
Rytířský kříž železného kříže - 26. prosinec, 1941
Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže (563. držitel) - 20. duben, 1942
Zlatý stranický odznak - 30. leden, 1940
Železný kříž I. třídy - 31. květen, 1940
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 26. květen, 1940
Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
Brunšvický válečný záslužný kříž II. třídy (První světová válka)
- Bavorský válečný záslužný kříž II. třídy bez mečů (První světová válka)
- Bavorský služební kříž III. třídy (První světová válka)
Medaile za východní frontu
Kříž cti
Odznak za zranění ve stříbře
Čestný prýmek starého bojovníka
- Služební vyznamenání SS
Totenkopfring
Čestná dýka Reichsführera-SS
Odkazy
Reference
- Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 259–265.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor Eicke na Wikimedia Commons