Maurizio Lupi

Maurizio Lupi (* 3. října 1959, Milán) je italský středopravicový politik. Od roku 2001 je členem Poslanecké sněmovny a v letech 2013 až 2015 vykonával funkci ministra dopravy Itálie, Původně byl členem politických formací Silvia Berlusconiho; s ním se v roce 2013 rozešel. Od roku 2018 vede malé centristické uskupení My s Itálií.

Maurizio Lupi
Lupi v roce 2012
Ministr infrastruktury a dopravy
Italské republiky
Ve funkci:
28. března 2013 – 20. března 2015
Předseda vládyEnrico Letta
Matteo Renzi
PředchůdceCorrado Passera
NástupceGraziano Delrio
Člen Poslanecké sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
30. května 2001
Volební obvodLombardie
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťanská demokracie
(do 1994)
Forza Italia
(1994-2009)
Lid svobody
(2009-2013)
Nová středopravice / Lidová alternativa
(2013-2017)
My s Itálií
(od 2017)
Narození3. října 1959 (62 let)
Milán
Alma materKatolická univerzita Nejsvětějšího Srdce
Profesepolitik
Náboženstvíkatolicismus
Webová stránkawww.mauriziolupi.it
CommonsMaurizio Lupi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osobní život

Maurizio Lupi se narodil roku 1959 v Miláně.[1] Vystudoval Katolickou univerzitu Nejsvětějšího Srdce.[2] Lupi je ženatý a má tři děti.

Politická kariéra

Mezi roky 1993 a 1997 byl členem městského zastupitelstva v Miláně. Od roku 2001 je členem Poslanecké sněmovny. V parlamentu zasedal za stranu Forza Italia a poté Lid svobody Silvia Berlusconiho.

Kariéra ve vládě

V dubnu 2013 byl jmenován ministrem dopravy v koaliční vládě Enrica Letty.[2] V kabinetu byl jedním ze dvou členů katolické platformy Comunione e Liberazione.[3] Následně opustil Lid svobody a vstoupil do Nové středopravice Angelina Alfana.[4] Ve funkci ministra dopravy Lupi pokračoval i v následující vládě Mattea Renziho.[5]

V březnu 2015 se rozhodl rezignovat na ministerskou funkci, jelikož se jeho jméno několikrát objevilo v souvislosti s korupčním skandálem na jeho ministerstvu.[6]

Po rezignaci

Nová středopravice se roku 2017 přeměnila na Lidovou alternativu a Maurizio Lupi byl její vlivnou postavou. Ve straně vedl pravicověji orientované křídlo, které pro nadcházející parlamentní volby 2018 odmítalo spolupráci se Středolevicovou koalicí. Lidovou alternativu jeho frakce nakonec opustila úplně a ve volbách kandidovala v rámci uskupení My s Itálií (NcI).[7] Ač NcI ve volbách získala jen čtyři poslance, Lupi obhájil své poslanecké křeslo v Lombardii.[1]

V roce 2019 inicioval společné s Knihovnou Václava Havla v Římě mezinárodní výstavu o Václavu Havlovi „Moc bezmocných. Dálkový výslech Václava Havla“.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maurizio Lupi na anglické Wikipedii.

  1. LUPI Maurizio - Misto. Camera dei Deputati [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (italsky)
  2. ROE, Alex. Who Are Italy’s New Ministers? Mini-profiles here. Italy Chronicles [online]. 2013-04-29 [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Italy’s fragile new government is unlikely to stay for the long haul.. London School of Economics [online]. 2013-05-01 [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
  4. LEES, Kevin. WHAT THE ALFANO-BERLUSCONI SPLIT MEANS FOR ITALIAN POLITICS. Suffragio [online]. 2013-11-18 [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
  5. FRYE, Andrew; VASARRI, Chiara. Renzi Sworn in as Italian Premeir [sic] After Toppling Letta. Bloomberg News [online]. 2014-02-22 [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ZAMPANO, Giada. Italian Infrastructure Minister Maurizio Lupi Will Resign. The Wall Street Journal [online]. 2015-03-19 [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
  7. RUBINO, Monica. Nasce "Noi con l'Italia", la lista dei centristi pro-Berlusconi. La Repubblica [online]. 2017-12-19 [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (italsky)
  8. Vernisáž mezinárodní výstavy “Moc bezmocných”. DRFG [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.