Maurice Papon

Maurice Papon (3. září 1910 – 17. února 2007) byl francouzský policejní úředník, od konce 60. let 20. století politik.

Maurice Papon
Stranická příslušnost
Členství	Unie demokratů pro republiku Sdružení pro republiku
Narození	3. září 1910 Gretz-Armainvilliers
Úmrtí	17. února 2007 (ve věku 96 let) Pontault-Combault
Místo pohřbení	Gretz-Armainvilliers
Rodiče	Arthur Papon
Alma mater	Lyceum Ludvíka Velkého
Profese	politik a úředník
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie
Podpis
Commons	Maurice Papon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po studiu na Lyceu Ludvíka Velikého vystudoval prestižní pařížskou vysokou školu Sciences Po. Poté vstoupil do státních služeb, pracoval na několika ministerstvech. Po pádu Francie se rozhodl sloužit i kolaborujícímu vichistickém režimu. V letech 1942–1944 coby generální tajemník prefektury oblasti Gironde pro židovskou otázku se podílel na organizaci 12 transportů, při kterých bylo z prefektury deportováno přes 1600 Židů z prefektury do sběrného a následně do vyhlazovacího tábora.[1]

I po skončení války pracoval ve státních službách, jako vysoký policejní úředník ve Francii i tehdejších francouzských koloniích Maroku (1954-1955) a Alžírsku (1956-1958) během Alžírské války. V Alžírsku jeho podřízení vykonávali mučení či svévolné popravy.[2]

V letech 1958 až 1967 byl pařížským policejním prefektem. V roce 1961 obdržel Řád čestné legie.[3] V reakci na aktuální dění v rámci Alžírské války začátkem října 1961 vyhlásil noční zákaz vycházení pro Francouze alžírského původu v pařížské oblasti. 17. října byla svolána demonstrace Alžířanů proti válce, Papon nařídil demonstraci potlačit i za použití střelby do demonstrantů. Několik desítek demonstrantů bylo zabito.[4][2] V únoru 1962 nařídil potlačení další demonstrace proti Alžírské válce, při kterém bylo ve stanici metra Charonne zabito devět demonstrantů.[2]

V roce 1968 byl zvolen poslancem poslancem za gaullistickou stranu, znovuzvolen byl i následně v letech 1973 a 1978. V letech 1971 až 1983 byl také starostou v Saint-Amand-Montrond. V letech 1978 až 1981 byl pak dokonce ministrem financí.

V roce 1981 se však na veřejnost díky týdeníku Le Chanard Enchaîné dostaly důkazy usvědčující Papona z podílu na židovských deportacích. V lednu 1983 byl za toto poprvé obviněn ze spáchání zločinu proti lidskosti.[5] Následně sám zažaloval rodiny přeživších za pomluvu, soud však prohrál.[3] Vyšetřování bylo zdlouhavé, několikrát bylo přerušeno. Obžalován byl až v roce 1995 jako spolupachatel zločinu proti lidskosti při organizaci čtyř transportů, obžaloba byla později rozšířena o čtyři další transporty. Odsouzen byl v roce 1998 na deset let odnětí svobody,[3] následně však uprchl do Švýcarska. V roce 1999 byl dopaden a uvězněn[5] a byl mu odňat Řád čestné legie.[3] V roce 2002 byl ze zdravotních důvodů z vězení propuštěn.[3]

V roce 2004 byl odsouzen k pokutě 2500 eur za nelegální nošení Řádu čestné legie, který mu byl v roce 1999 odňat.[6] V roce 2007 utrpěl srdeční selhání a následně zemřel.[3] Nechal se pohřbít i s odňatým Řádem čestné legie.[7]