Matija Murko

Pamětní deska Matija Murka, Praha 1 - Staré Město, čp. 91, Valentinská 1

Matija Murko, syn nevýznamného rolníka ze severovýchodního Slovinska navštěvoval základní školu v Drstniku a v Ptuji, kde navštěvoval také nižší stupeň klasického gymnázia. Vyšší stupeň poté navštěvoval v Mariboru. V roce 1880 nastoupil na Vídeňskou univerzitu, kde studoval germanistiku a slavistiku.[1] Sblížil se se svým profesorem Miklošičem, kterému pomáhal v posledních letech v jeho vědecké práci. Proti Miklošičovým vědeckým názorům směřovaly útoky chorvatské publicistiky, a tak své první publicistické vystoupení Miklošič in Hrvati věnoval právě obhajobě svého učitele.[1] V roce 1886 byl Murko promován doktorem filozofie.[1] V roce 1887 odjel studijně se zdokonalovat do Moskvy.[2]

Jako skutečně jedinečný žák Miklošiče začal v letech 1880 rozšiřovat okruh vyučovacích metod svého učitele. Právě zde mu nepochybně pomohlo jeho studium germanistiky. Jeho první práce byla z oblasti německé filozofie a nejspíš právě potíže s německými lingvisty, na které při práci narážel, jej přivedly k tomu, aby se plně oddal studiu slavistiky. Jeho práce na téma enklitika ve slovinštině, na které pracoval pod vedením Miklosiče byla tím zlomovým okamžikem, při kterém se definitivně rozloučil se studiem germanistiky, nikoliv však s jejími metodami a kritérii. Poté spolupracoval s Miklosičem na jeho učebních publikacích. Po odchodu jeho učitele do důchodu, byl vtáhnut do vědeckého bádání Vatroslava Jagiče, který rezolutně odmítal úzkou specializaci mezi mladými slavisty. S Jagičovou pomocí získal v roce 1887 cestovní stipendium a odjel do Ruska studovat ruštinu a ruskou literaturu. Život v Rusku jej obohatil jak po stránce vědomostní tak i po stránce lidské. Seznámil se s Alexandrem Veselovskym, který měl významný vliv na jeho studium historie literatury a folklóru.

Po návratu z Moskvy do Vídně se stal v roce 1897[1] prvním docentem slovanské filologie na Filozofické fakultě v rámci vídeňské univerzity. Nejprve se stal v roce 1902[1] řádným profesorem slovanské filologie na univerzitě v Grazu, kde působil patnáct let. Poté několik let od roku 1917[1] působil na Filozofické fakultě v Lipsku.

Matija Murko byl prvním profesorem jihoslovanských jazyků a literatury v letech 1920–1931 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Jeho pražská nástupní přednáška „O předchůdcích ilyrismu“ byla odpřednášena 23. října 1920.[1]

Murko byl mimo jiné jedním z prvních zakladatelů Slovanského ústavu, který se utvářel v rozmezí let 1932–1941 a kterému pak jako druhý předsedal. Slovanský ústav se pod jeho vedením stal významným vědeckým pracovištěm a centrem vědeckého života.

Matija Murko pracoval s plným vědomím svých velkých fyzických sil, bystré mysli, čilého temperamentu a zdravých ambic po déle než půl století v těch nejvýznamnějších centrech Slovanských studií ve střední Evropě. Jeho dílo je odkazem jeho dalekosáhlého a neutuchajícího ducha.

Matija Murko patřil k poslední generaci „renesančních“ slavistů, jakým byl např. v 19. století Pavel Josef Šafařík nebo Murkův předchůdce, první předseda Slovanského ústavu, Lubor Niederle. Murko jako všestranná osobnost přispěl do celé řady vědních oborů (lingvistika, literární věda, etnologie, folkloristika) a byl také organizátorem vědecké práce a pedagogem.[3]

Publicistické a vědecké práce začal psát a publikovat již jako student, psal až do konce svého života. Jeho poslední dílo Spomeniki 1951, vyšlo rok po jeho úmrtí u Slovinské matice v Lublani. Toto dílo bylo poté přeloženo do slovinštiny. Neocenitelný je jeho příspěvek spisů oblasti literární historie, etnologie a jeho filologický a knižní pojednání.

Byl redaktorem časopisu Slavia. V prvním čísle I. ročníku tohoto časopisu pro slovanskou filologii formuloval své názory o pojetí slavistiky. Tento časopis založil společně s O. Hujerem, vydávali ho v letech 1922–1939 a dodnes vychází ve Slovanském ústavu.

• Miklošič in Hrvati: poslanica hrvatskemu akademičkemu društvu "Zvonimir" v Beču (1883)
• Enklitike v slovenščini. Napisal (1891–1892)
• Narodopisna razstava češkoslovanska v Pragi l. 1895 (1896)
• Dr. Vatroslav Oblak. S podobo. (1899)
• Die slawische Liturgie an der Adria (1905)
• Geschichte der alteren sudslawischen Litteraturen (1908)
• Vrazove za tisk pripravljene slovenske pesmi (1910)
• Nauka o jeziku i književnosti Hrvata i Srba (1911)
• Die Schrôpfkopfe bei den Slaven. Sltv. bańa, banka, lat. belnea. (1913)
• Das serbische Geistesleben (1916)
• Die slawische Philologie in Deutschland (1917)
• Dobrozdáni o návrhu Rukověti slovanske filologie (1925)
• Die Bedeutung der Reformation und Gegenreformation für das geistige Leben der Südslaven (1927)
• La poésie populaire épique en Yougoslavie au début XXe si`ecle (1929)
• Velika zbirka slovenskih narodnih pesmi z melodijami (1929)
• Rozpravy z oboru slovanské filologie. Uspořádal Jiří Horá (1937)
• Spomeni mojega života (1939)
• Spomini (1951)
• Tragom srpsko-hrvatske narodne epike. Putovanja u godinama 1930–1932 (1951)

• Murkova epocha slovanské filologie (2003)
• Matija Murko v myšlenkovém kontextu evropské slavistiky : sborník studií (2005)
• Bibliografický soupis literární činnosti prof. M. Murka (1931)
• Rozpravy z oboru slovanské filologie (1937)
• Dobrozdáni o návrhu Rukověti slovanske filologie (1925)