Mastino II. della Scala

Mastino se narodil jako syn Alboina I. della Scala a Beatrice de Correggio. Po smrti staršího bratra Cangranda se Mastino spolu s dalším starším bratrem Albertem stal vládcem Verony. Brzy však Mastinův nezávislý postoj bratra zastínil. V první části své vlády, když opustil pečlivou politiku rovnováhy, které se držel jeho otec, dobyl Bresciu (1332), Parmu (1335) v Lombardii a Luccu (1335) v Toskánsku.

Rozšíření Mastinovy moci však podnítilo vytvoření ligy všech ostatních místních mocností (Florencie, Siena, Bologna, Perugia a Benátky). V prvním roce války se mu podařilo odolat, ale v roce 1336 se k lize připojili Azzone Visconti z Milána, Estenští z Ferrary, Gonzagové z Mantovy a Papežský stát. Ze všech stran obklopen nepřáteli mohl Mastino požádat o mírovou smlouvu pouze prostřednictvím císaře Ludvíka Bavora. Jeho území byla omezena na Veronu a Vicenzu, zbývající část se rozdělila mezi vítězné nepřátele.

Mastino se pokusil s německými žoldáky, kteří zůstali ve Vicenze po válce, získat země zpět, byl však neúspěšný.

Pán Verony zemřel 3. června 1351. Pohřben byl v gotickém mauzoleu u kostela Santa Maria Antica.

V roce 1328 se dvacetiletý Mastino oženil s Taddeou da Carrara. Spolu měli manželé pět dětí:

• Verde della Scala
• Cangrande II. della Scala
• Paolo Alboino della Scala
• Cansignorio della Scala
• Beatrice Regina della Scala

Mastino měl dalších pět dětí nemanželských:

• Fregnano della Scala
• Viridis della Scala
• Kateřina della Scala
• Altaluna della Scala
• Veronese della Scala

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mastino II della Scala na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mastino II della Scala na Wikimedia Commons

Předchůdce: Cangrande I.

Pán Verony a Vicenzy Mastino II. 1329–1351 s Albertem II.

Nástupce: Alberto II.

Předchůdce: Cangrande I.

Pán Padovy Mastino II. 1329–1337 s Albertem II.

Nástupce: Marsilio