Martinov (vojenský újezd Hradiště)

Německé jméno Merzdorf se vyvinulo ze spojení Martinsdorf neboli Martinova Ves. Název se v historických pramenech se objevuje ve tvarech: Merczdorf (1460), Merczsdorffie (1488), Merzdorff (1593), Mertensdorff (1653), Merzdorf a Mertensdorf (1787) a Merzdorf (1846).[1]

První písemná zmínka o Martinovu pochází z roku 1460, kdy byla vesnice uvedena v soupisu panství hradu Egerberk. Následně se objevila i na řadě dalších listin vztahujících se k Egerberku. Při pobělohorských konfiskacích byla zabavena Matyáši mladšímu ze Štampachu a roku 1623 byla připojena kláštereckému panství, jehož součástí zůstala do roku 1850.[2]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žili tři sedláci, devět chalupníků (jeden byl tesař a jeden krejčí), dva zahradníci a dva poddaní bez pozemků. Domy se nacházely ve špatném stavu a hlavními zdroji obživy býval chov dobytka, předení a zpracování dřeva. K roku 1787 se uvádí 26 domů a Johann Gottfried Sommer k roku 1846 zmiňuje 33 domů a 174 obyvatel, dále školu s patronací vrchnosti, mlýn a pilu. Vesnice patřila k radnické farnosti a také pošta bývala v Radnici.[2]

Podle záznamů z roku 1863 náležela většina půdy martinovským zemědělcům, kteří zde pěstovali především žito, oves, brambory a pícniny. V roce 1914 ve vsi působili tři dámští krejčí, krejčí, tři ševci, dva zedníci, dva tesaři, kovář, řezník a kolář. Také zde stály dvě hospody, trafika a mlýn. Po vysídlení Němců byla vesnice částečně dosídlena a k roku 1947 zde žilo 71 obyvatel. K definitivnímu vysídlení vsi došlo v souvislosti se zřízením vojenského újezdu. Úředně byl Martinov zrušen k 15. červnu 1953.[2]

Sloupky oplocení ze zaniklého Martinova, umístěné v Lapidáriu zaniklých obcí Doupovských hor ve Vintířově

Martinov stával v katastrálním území Žďár u Hradiště (původní martinovské katastrální území měřilo 3,83 km²[2]) v okrese Karlovy Vary, asi tři kilometry jižně od Kotviny. Nacházel se v nadmořské výšce okolo 610 metrů v údolí Martinovského potoka mezi vrchy Havran (736 metrů) a Plešivec (661 metrů). Oblast leží v severní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[3] Půdní pokryv tvoří v širším okolí kambizem eutrofní.[4] Martinovský potok (na dolním toku dříve nazývaný Köttwaer Bach) je pravostranným přítokem Ohře.[4]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Martinov stál v mírně teplé oblasti MT3, která jižně od vesnice přechází do chladné oblasti CH7.[3] Pro oblast MT3 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 160–160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[5]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 231 obyvatel (z toho 114 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 184 obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[7]

Po zrušení patrimoniální správy se Martinov stal roku 1850 obcí. K obci od počátku patřily osady Mělník[2] a Telcov s Tunkovem,[9] ale později byly připojovány další osady. Při sčítání lidu v roce 1869 byly u Martinova uvedeny také Hrzín, Humnice, Litoltov, Malá Lesná a Velká Lesná.[10] Dne 1. ledna 1908 se však od obce oddělil Telcov s Tunkovem[10] a roku 1924 následovala Velká a Malá Lesná.[11]

• Kaple Nanebevzetí Panny Marie