Humnice

Název vesnice je odvozen ze slova humno neboli mlat (tj. místo, kde se mlátilo obilí) nebo stáj. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: hunnicz (1460), in humniczych (1488), Humicze (1593), Hummitz (1636), Hymnicze (1654), Humitz (1787 a 1846).[2]

První písemná zmínka o Humnici je z roku 1443, kdy vesnice patřila k panství hradu Egerberk. Jeho součástí zůstala až do roku 1623, kdy zkonfiskovaný majetek Matyáše Štampacha ze Štampachu koupil Kryštof Šimon Thun. Tehdy byla vesnice připojena ke kláštereckému panství, u kterého ji také uvádí berní rula z roku 1654. Podle ní ve vsi žilo pět chalupníků a jeden poddaný bez pozemkového majetku. Hlavním zdrojem obživy obyvatel býval chov dobytka a práce v okolních lesích.[3]

Počet domů v Humnici vzrostl mezi lety 1787 a 1846 z jedenácti na dvanáct, v nichž žilo 64 obyvatel. Obyvatelé pěstovali brambory a pícniny. Ve vsi na začátku dvacátého století nebyly dostupné žádné služby a řemeslo provozovali pouze zedník a tesař. Humnice patřila k radnické farnosti, děti docházely do školy v Martinově, ale pošta se nacházela v Radnici.[3]

Po zrušení patrimoniální správy se Humnice roku 1850 stala obcí s osadou Hrzín, ale už roku 1869 byly obě vesnice osadami Martinova. Koncem devatenáctého století se Humnice na krátkou dobu znovu osamostatnila, ale od roku 1900 už trvale zůstala u Martinova. Humnice zanikla vysídlením v důsledku zřízení vojenského újezdu během první etapy rušení sídel.[3] Úředně byla zrušena k 15. červnu[3] 1953.[4]

Humnice stávala v katastrálním území Žďár u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi 2,5 kilometru jihozápadně od Kotviny. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 650 metrů na východním úbočí Humnického vrchu (707 metrů). Oblast leží v severní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[5] Půdní pokryv tvoří v širším okolí kambizem eutrofní.[6]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Humnice stála v mírně teplé oblasti MT3,[5] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[7]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 62 obyvatel (z toho třicet mužů) německé národnosti, kteří byli kromě jednoho evangelíka římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 53 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[9]

Na ostrožně vybíhající ze severozápadního úbočí Humnického vrchu stával v původním humnickém katastrálním území hrad označovaný jako Kleinštejn.[3]