Martinik

Martinik (francouzsky Martinique) je zámořský region a zámořský departement Francie (č. 972), ležící na stejnojmenném ostrově v Karibském moři. Je součástí souostroví Malých Antil a nachází se mezi ostrovy Dominika a Svatá Lucie. Hlavním městem ostrova je Fort-de-France. Ostrov má rozlohu 1128 km², v roce 2009 na něm žilo 396 404 obyvatel a hustota osídlení dosahovala hodnoty 351 obyvatele na km². Žije zde 90 % černochů, 5 % bělochů a 5 % jiných etnik. Úředním jazykem je francouzština, používá se zde však i antilská kreolština.

zámořský region a zámořský departement Martinik

znak
Geografie
Hlavní městoFort-de-France
Souřadnice14°38′ s. š., 61° z. d.
Rozloha1 128 km²
Nejvyšší bodMont Pelée (1 397 m n. m.)
Časové pásmo-4
Geodata (OSM)7112170 OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel396 404 (2009[1])
Hustota zalidnění351 obyv./km²
Jazykantilská kreolština, francouzština, kreolská nářečí
Národnostní složenímetropolitní a koloniální Francouzi
Náboženstvířímskokatolické
Správa regionu
Nadřazený celekFrancie
Druh celkuzámořský departement a zámořský region
Měnaeuro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2474 MTQ MQ
Telefonní předvolba+596
Označení vozidel972
Internetová doménamq
Oficiální webwww2.region-martinique.mq
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Prvními Evropany, kteří narazili na Martinik, byli námořníci Kryštofa Kolumba. 15. června roku 1502 zde námořníci našli jen hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů tradiční domorodou kulturu brzy smetl ze světa.

Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod. V roce 1685 byl formulován Colbertův zákon, podle jehož 60 článků se s otroky zacházelo až do roku 1848.

Období mezi lety 1794 až 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou půdu Martiniku, a proto se ji několikrát pokusili ukořistit. Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi výhodná, protože jim rozšířila odbytiště o britský trh. V roce 1815 byl ostrov znovu předán do rukou Francie. Největší vliv měl v té době francouzský ministr Victor Schoelcher, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů.

Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. 8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departmentem.

V roce 2007 došlo u ostrova k mohutnému zemětřesení o magnitudě 7,4.[2]

Správa ostrova
Související informace naleznete také v článku Seznam obcí na Martiniku.

Nejvyšším správním orgánem ostrova je 51členný Assemblée de Martinique (parlament), který byl ustanoven 1. ledna 2016 a který spravuje záležitosti jak na úrovni regionu, tak i departementu. Přenesení regionálních a departementních pravomocí na tento parlament znamená, že v rámci administrativně-správního dělení Francouzské republiky má Martinik postavení tzv. collectivité territoriale unique (volný český překlad jednotné územní společenství).

Administrativně je ostrov rozdělen do 4 arrondisementů, které se dále dělí na 34 obcí.[3] Arrondisementy slouží především k administraci voličů a statistice a nemají žádné zastupitelstvo, zatímco obce jsou samosprávné s voleným zastupitelstvem (obecní rada). Do reformy kantonů v roce 2014 existovalo na ostrově 45 kantonů.

Kód Arrondisement Obyvatelstvo Rozloha
(km²)		 Počet obcí
9721 Fort-de-France 165 494 171 4
9722 La Trinité 85 529 338 10
9723 Le Marin 121 698 409 12
9724 Saint-Pierre 23 683 210 8

Hlavou Martiniku, který je plnoprávnou součástí Francie, je francouzský prezident. Martinik má 4 zástupce v dolní komoře francouzského parlamentu (Národní shromáždění) a 2 v horní komoře (Senát).[4] Ostrov je jedním z nejvzdálenějších regionů Evropské unie.[5]

Fotogalerie
  • satelitní snímek ostrova
  • Mont Pelée nejvyšší bod ostrova
  • hlavní město
  • Pitons du Carbet

Reference
  1. LES COLLECTIVITÉS LOCALES EN CHIFFRES [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 2012-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-24. (francouzsky)
  2. M 7.4 - Martinique region, Windward Islands. earthquake.usgs.gov [online]. [cit. 2017-12-25]. Dostupné online.
  3. Département de la Martinique (972) [online]. L'Institut national de la statistique et des études économiques (Insee) [cit. 2017-01-24]. Dostupné online. (francouzsky)
  4. Les parlementaires ultramarins [online]. Ministère des Outre-mer - Ministerstvo pro zámořská území [cit. 2017-01-24]. Dostupné online. (francouzsky)
  5. The Outhermost Regions [online]. Evropská komise [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.