Reforma francouzských kantonů 2014

První volby tohoto typu se konaly v březnu 2015, mandáty radních zvolených v předchozích volbách 2008 a 2011 skončily roku 2015 na základě novelizovaného článku 192 volebního zákona.

V roce 2008 vyhlásil prezident Nicolas Sarkozy reformu územních jednotek (collectivités territoriales), která vedla k vytvoření místní rady (conseil territorial) jako náhrady za generální radu (conseil général) a regionální radu (conseil régional). Po kritice Françoise Hollanda, že systém nerespektuje princip zastoupení dle ústavy, byl zákon v roce 2010 zrušen.[2]

Kantony vznikly za Velké francouzské revoluce v roce 1790 a u třech pětin z nich neproběhla téměř žádná úprava od roku 1801, vyrovnání kantonů s demografickým vývojem probíhalo v posledních dvou stech letech jen u těch nejlidnatějších.[3] Vyvážení volebních obvodů s přihlédnutím na demografickou realitu však již bylo nutné, protože judikát Ústavní rady z roku 2010 ve jménu "principu volební rovnosti" určil, aby se počet obyvatel kantonu nelišil o více než 20 % průměru daného departmentu.[4] Při úpravách hranic kantonů byly uplatněny následující zásady:

• území každého kantonu je stanoveno především podle demografických údajů,
• území každého kantonu je celistvé,
• každá obec, která má pod 3500 obyvatel musí ležet v jediném kantonu.[5]

Další změnou je paritní zastoupení žen v nových departemálních radách. Podle posledních voleb zasedalo v generálních radách celkem 544 žen, tj. 13,9 % všech radních. Departementy Moselle, Horní Savojsko, Indre a Haute-Corse nezvolily žádnou ženu. A jen čtyřem generálním radám předsedaly ženy.[6] Z tohoto důvodu, a také aby byl naplněn článek 1 francouzské ústavy a zákon o poměrném zastoupení ve volených funkcích,[7][8] byl zaveden nový způsob voleb, ve kterých se volí vždy dva zástupci z každého kantonu – jedna žena a jeden muž.

Současně se změnami hranic kantonů a zajištění poměrného zastoupení bylo změněno i volební období, které bylo od roku 1871 tříleté, a bylo prodlouženo na šest let. Mandáty radních zvolených v letech 2008 nebo 2011 vypršely rokem 2015.

Nové kantony vznikaly na základě spolupráce prefektů, generálních rad a volených zástupců s přihlédnutím k demografické situaci a reálného území. Metodiku upřesňovala vyhláška ministerstva vnitra ze 13. dubna 2013.[9] Údaje o počtu obyvatel pocházely z roku 2010 zveřejněné 1. ledna 2013. Státní rada poté jednotlivé výsledky publikovala formou vyhlášek v týdnu od 24. února do 2. března 2014, tedy více než rok před vyhlášením voleb. Počet kantonů v každém departmentu musel být lichý. Bylo určeno minimálně 13 kantonů pro departmenty, které mají přes 150 000 obyvatel a 17 pro ty s více než 500 000 obyvateli.

Tyto změny se dotkly stejnou měrou 98 departmentů, pouze u tří proběhla reforma s výjimkami – Paříž, Martinik a Francouzská Guyana. Hlavního města se změna nijak nedotkla, ačkoliv jeho 20 obvodů má také status kantonů. Počet radních zůstal stejný, neboť zde pařížskou radu (která kromě města spravuje i department Paříž) tvoří 20 starostů pařížských obvodů. U obou zámořských departmentů byly kantony zrušeny zcela a vznikl zde jen jeden volební obvod. Protože každý department tvoří zároveň i region, byla u nich generální (departmální) a regionální rada sloučena v jeden orgán.

V departmentu Rhône byly kantony začleněny do nového správního celku Métropole de Lyon, který vznikl 1. ledna 2015. Členové této generální rady budou nově zvoleni během následujících komunálních voleb v roce 2021.[10]

Počet kantonů poklesl ze 4035 na 2054. Celkový počet generálních radních vzrostl ze 4035 na 4108 (nebo ze 4055 na 4128, pokud se započítá i 20 pařížských starostů).[4] INSEE každému novému kantonu přidělil vlastní číslo s platností od 1. ledna 2015. Nové přeskupení kantonů znamenalo, že některá města ztratila v daném kantonu statut chef-lieu.

Ze všech 2054 nových kantonů má jen 29 kantonů (1,4 %) „demografickou výjimku“, tj. jejich obyvatelstvo tvoří víc než 20 % z průměrného počtu populace v daném departmentu. Kromě toho 497 kantonů (24,2 %) přesahuje 15 % odchylku od průměru v departmentu. Z nich se 70 kantonů (3,4 %) velmi blíží k demografické hranici (19 %–20 %).[11]

Do reformy platilo pravidlo, že kanton musí být vždy celý součástí některého z arrondissementů. Státní rada uvedla, že tento požadavek ztratil své opodstatnění.[9]

K 9. červenci 2014 Státní rada zaregistrovala 2558 odvolání k vyhláškám o novém uspořádání kantonů. Nejvíce jich došlo z departmentů Isère (443), Vendée (383) a Loiret (242). Většina došla od opozičních radních, kteří kritizovali nový dvoukolový volební systém a tvrdili, že zvýhodňuje současnou vládní většinu pro příští volby, a také že nerespektuje historické vazby venkova. Z připomínek byly do zákona Státní radou uznány čtyři zásadní. Především dle žádosti obce Dieuze může být připojení nějaké obce ke kantonu podrobeno soudnímu přezkumu.[11]