Lhoce

Lhoce, také Lhotse[2] (nepálsky ल्होत्से, L'hōtsē, tibetsky ལྷོ་རྩེ Lho rce; čínsky pchin-jinem Luòzǐ Fēng, znaky 洛子峰; v Číně oficiálně Lhozê) je čtvrtá nejvyšší hora světa, leží v Himálaji na hranicích Nepálu a Číny (Tibetu) a je spojená s Mount Everestem. Měření ukázalo, že hlavní vrchol má 8516 metrů nad mořem, Lhoce Middle 8414 metrů a Lhoce Šar 8383 metrů.

Lhoce
Lhotse
Pohled na Lhoce ze strany Chhukung Ri

Vrchol8516 m n. m.
Prominence610 m[1]
Izolace2,7 km → Everest
SeznamyNejvyšší hory #4
Osmitisícovky #4
Poloha
SvětadílAsie
StátNepál Nepál, Čína Čína
PohoříHimálaj
Souřadnice27°58′ s. š., 86°56′ v. d.
Lhoce
Prvovýstup18. května 1956
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Lhoce je známá díky své blízkosti k Mount Everestu a skutečnosti, že horolezci stoupající tradiční cestou stráví nějaký ten čas na západní stěně Lhoce. Hora je dramatická především od jihu, kam spadá svou obří 3,2kilometrovou stěnou. Jedná se o nejstrmější stěnu takovéto velikosti na světě. Jižní stěna se stala svědkem mnoha marných pokusů o zlezení a několika tragických událostí. Stěnou prostoupilo velmi málo lezců, např. Tomo Česen.

Výstupy

První pokus o výstup

První útok na Lhoce byl veden r. 1955 mezinárodní himálajskou expedicí, v čele s Normanem Dyhrenfurthem. Účastnili se jí také dva Rakušané (kartograf Erwin Schneider a Ernst Senn) a dva Švýcaři (Bruno Spirig a Artur Spöhel) a byla také zároveň první expedicí v oblasti Everestu, do níž vstoupili Američané jako členové výpravy (Fred Beckey, George Bell, a Richard McGowan). Nepálský styčný důstojník byl Gaya Nanda Vaidya. Byli doprovázeni asi 200 místními údolními šerpskými nosiči a několika výškovými nosiči. Po pohledu na nebezpečný přístup pod jižní stěnu Lhoce Šar a její neskutečnou strmost změnili taktiku a přesunuli se během září a října do severozápadní stěny Lhoce, kde dosáhli výšky 8100 m. Expedice však byla zastavena silným větrem a extrémně nízkými teplotami. Pod Schneiderovým vedením dokončili první mapu oblasti Everestu v měřítku 1:50 000. Výprava také stihla natočit několik krátkometrážních filmů o horách a místní kultuře, přičemž se jí povedlo několik prvovýstupů v oblasti regionu Khumbu.

Prvovýstup

Prvovýstup se zdařil následující rok švýcarské expedici, kterou vedl Albert Eggler. Na vrchol vystoupili 18. května 1956 Luchsigner a Reiss. Husarským kouskem této expedice bylo, že po přesunu tábora na Jižní sedlo (a vybudování posledního tábora na hřebenu) vystoupila dvojice Marmet a Schmied 23. května na vrchol Everestu. Další den 24. května vystoupili na vrchol Čhomolunngmy Gunten a Reist. [3]

Historie dalších výstupů

Do října roku 2003 243 horolezců Lhoce zdolalo a 11 zde zahynulo. Celkem vedou k vrcholu Lhoce jen 2 cesty (3 v případě započítání sporného výstupu Tomo Česena - viz níže), 1 cesta na Lhoce Middle a 2 cesty na Lhoce Šar.

  • 1955 — první oficiální pokus expedicí International Himalayan Expedition v Z stěně sleduje klasickou jižní cestu na Everest do 7800m.
  • 1956 — první výstup na hlavní vrchol se povedl 18. května 1956, švýcarské expedici - Ernst Reiss a Fritz Luchsinger. Výprava podnikla současně druhý výstup na Mount Everest.
  • 1965 — první pokus na Lhoce Šar japonskou expedicí, která dosáhla 8100 m v JV stěně.
  • 1970 — první výstup na Lhoce Šar provedli dva Rakušané Zepp Mayerl a Rolf Walter a to 12. května 1970. Stoupali JV úbočím.
  • 1973 - první pokus o výstup J stěnou hory podnikají Japonci.
  • 1975 - Italská expedice (s účastí R.Messnera) zkouší cestu v levé části J stěny. Dosahuje 7400m.
  • 1975 - Poláci zkoušejí první zimní výstup na Lhoce klasickou cestou. Po smrti jednoho člena výpravy končí v 8200m.
  • 1977 - druhý výstup na hlavní vrchol klasickou cestou (Z stěnou) zvládla německá výprava bez kyslíkových přístrojů. Na vrchol vystoupil sólo Michael Dacher.
  • 1981 — druhý výstup na Lhoce Šar uskutečnili 16. října Švýcaři rakouskou cestou.
  • 1981 - Jugoslávská expedice vedená Alešem Kunaverem dosahuje v J stěně Lhoce 8100m.
  • 1984 — třetí výstup na Lhoce Šar provedený 20. května Čechoslováky prvovýstupem J stěnou. Na vrchol vystoupili Zoltán Demján sólo a další den Josef Rakoncaj, Jarýk Stejskal a Peter Božík. Jejich výstup nebyl nikdy zopakován. Jedná se o jednu z nejtěžších cest v Himálaji.
  • 1988 - Krzysztof Wielicki vystupuje 31. 12. na Lhoce jako první v zimě.
  • 1989Jerzy Kukuczka zemřel při výstupu jižní stěnou Lhoce, kdy se mu přetrhlo lano v 8200m. Jednalo se o třetí polskou výpravu v J stěně Lhoce (předtím 1985 a 1987, všechny neúspěšné).
  • 1990 - Slovinec Tomo Česen ohlašuje sólovýstup J stěnou Lhoce Jugoslávskou cestou (1981). Jeho výstup je dodnes zpochybňován.
  • 1990 - Rusové krátce po Česenovi otevírají cestu pilířem v J stěně Lhoce.
  • 1996Chantal Mauduit se stává první ženou, která dosáhla vrcholu Lhoce (klasickou cestou).
  • 2001první výstup Archivováno 23. 8. 2009 na Wayback Machine na Lhoce Middle se zdařil Rusům (Jevgenij Vinogradsky, Sergej Timofejev, Alexej Bolotov a Petr Kuzněcov), 23. května 2001. Lhoce Middle byla posledním pojmenovaným osmitisícovým vrcholem, který do té doby člověk nezlezl.
  • 2007 — Japonská expedice zlézá jižní stěnu Lhoce Jugoslávskou cestou v zimě. Horolezci výstup přerušili pouhých 41 metrů pod vrcholem na závěrečném vrcholovém hřebeni pro nepřízeň počasí.

Výstupy českých horolezců

Možnosti dalších výstupů

V obtížné J stěně zůstaly nedokončené cesty italské expedice (1975) vlevo k JZ hřebeni, jugoslávská cesta (1981, v případě neúspěchu Tomo Česena roku 1990) středem a polská cesta v pravé části stěny.

Další možností je výstup pravou částí J stěny Lhoce Šar do Rakouské trasy JV úbočím (1970). V Z stěně hory je možnost výstupu pravou částí k JZ hřebeni.

Ze severu (z Tibetu) nevedou dosud žádné cesty. Nabízí se zde varianta britsko-australské cesty V stěnou Mount Everestu (1988) s navázáním na SZ hřeben nebo na klasickou cestu.

Velkou výzvou stále zůstává přechod všech vrcholů Lhoce. Poprvé se o přechod pokusil Francouz Nicholas Jaeger roku 1980, ale zmizel beze stopy. Erhard Loretan vzdal myšlenky na přechod hory po dosažení hlavního vrcholu v roce 1994. Neuspěli ani Rusové roku 1999.

Odkazy

Reference

  1. Lhoce na Peakbagger.com
  2. BRADNOVÁ, Hana, kolektiv autorů. Geografický místopisný slovník světa. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 440.
  3. ČERNÍK, Arnošt. Trůny bohů, K nebetyčným štítům Himálaje. Praha: Olympia, 1980. Kapitola Klášter bude mít novou střechu, s. 117–121.
  4. Sólo na Lhoce
  5. Radek Jaroš sólo na Lhoce
  6. Milan Sedláček zahynul na Lhoce

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.