Domácí zabijačka

Podtitul hry je „toiletní horor“. Seminář se zabýval Cimrmanovými výboji v oblasti hudby, loutkářství, filmu a brannosti, a jeho součástí byla i scénka „Hladovka“, která byla uvedena na slavnostním představení k oslavám 30. výročí existence Divadla Járy Cimrmana.

Interiér kuchyně III. kategorie, z kuchyně vedou jedny dveře na WC, druhé na chodbu. U stolu sedí nymfomanka Libuš, přivázaná za nohu provazem a přišívá k pohřebnímu věnci stuhy s nápisem "Sbohem pane Zvěřino". V celém nájemním domě se ví, že se kolem potlouká válečný zločinec Bormann a každý by chtěl shrábnout vysokou odměnu, ať za živého, nebo mrtvého. Bormann se opravdu objeví, potřebuje nutně a hlavně MARNĚ jít na WC. To se mu nepodaří. Mezitím na něj líčí obyvatelé různé pasti. Domovní důvěrník např. rozdá všem partajím jed, atd., atd. Nakonec se všichni navzájem omylem pozabíjejí vlastními zbraněmi, přichystanými na Bormanna. Přežije pouze umírající soused Zvěřina, který leže na žehlicím prkně, vztyčí se a zamává jim věncem "Na shledanou, pacholci!" A mává vítězně publiku.

Podobně jako původní verze všech tří prvních her, ani Domácí zabíjačka nebyla zasazena do cimrmanovského prostředí sklonku Habsburské monarchie, obsahovala dokonce postavu nacisty Martina Bormanna, zmíněného v podtitulu.

Miloň Čepelka se v rozhovoru zmiňuje, že „v Domácí zabíjačce hrál matku rodiny, podle vizáže trochu lehčího charakteru. Měl blonďatou paruku a prolamované černé punčochy.“[3]