Marie z Padilly

Marie z Padilly (španělsky María de Padilla, 1334 - červenec 1361 Sevilla) byla milenka a osudová žena kastilského krále Pedra Krutého.

Marie z Padilla
Narození1334
Úmrtíčervenec 1361 (ve věku 26–27 let)
Sevilla
Místo pohřbeníCapilla Real de la catedral de Sevilla
ChoťPetr I. Kastilský (od 1352)
DětiKonstancie Kastilská
Isabela Kastilská
RodičeJuan García de Padilla a Maria Fernandez de Henestrosa
PříbuzníDiego García de Padilla (sourozenec)
Kateřina z Lancasteru[1] a John Plantagenet[2] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marie z Padily v romantické představě francouzského malíře P. J. Gervaise (1859–1936)

Biografie

Původ, mládí
Socha krále Pedra (Národní archeologické muzeum v Madridu)

Narodila se jako dcera Juana Garcíy z Padilly (* mezi 1348 - 1351) a Marie González de Hinestrosa (* po září 1356), která byla příbuznou Juana Fernándeze de Hinestrosa. Jejím bratrem byl Diego García de Padilla, velmistr Řádu calatravských rytířů. Patřila tedy ke kastilské rodině Padillů, původně z Padilly de Abajo, ještě dříve de Padiella de Yuso, sídlem v Castrojeriz v provincii Burgos, jež náležela k místní drobné šlechtě. Soudobé kroniky ji popisují jako ženu mimořádné krásy, bystrého ducha a drobného těla.

Život s králem
Sevillské lázně Marie z Padilly

Král Pedro I. poznal Marii v domě Isabely z Meneses v létě roku 1352 při tažení do Asturie do boje proti svému nevlastnímu bratrovi Jindřichovi z Trastámary,[3] představil ji zřejmě její strýc Juan Fernández de Hinestrosa (pozdější organizátor dočasného omilostnění králova nevlastního bratra Fadriqua) zřejmě s cílem získat prostřednictvím své neteře královu přízeň. Marie se stala královou milenkou a zůstala jeho stálou láskou, přes dvě pozdější oficiální králova manželství. Z jejího života není mnoho známo, avšak podle soudobých kronik byla dobrosrdečné povahy a působila na Pedra, aby byl milostiv ke šlechticům, kteří byli proti němu v opozici a neloajální.[zdroj?]

„ A zatímco poslové jeli dojednat svatbu, zvolil si král jako svoji favoritku Maríu de Padilla... Král k ní zahořel takovou vášní, že po příjezdu Blanky již neměl v úmyslu se s touto paní oženit... “
— Fernão Lopes[3]

3. června 1353 se mladý král Pedro na nátlak své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna ve Valladolidu oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra I. Toto manželství sjednal králův favorit Juan Alfonso de Alburquerque společně s královnou matkou Marií Portugalskou, avšak bez souhlasu krále, který byl ve vztahu - a dokonce snad pravděpodobně již ženatý - s Marií z Padilly. Mladičkou princeznu Blanku tři dny po svatbě Pedro opustil, když se dozvěděl, že cestou z Francie do Valladolidu měla milostné dobrodružství s jeho nevlastním bratrem Fadriquem[zdroj?] a že sjednané věno nemůže být vyplaceno. Poslal ji nejdříve ke své matce do Mediny-Sidonia, posléze ji nechal ji zavřenou na hradě v Arévalu[4] a nakonec v pevnosti v Toledu a vrátil se opět ke své milence Marii, jež mu již porodila dceru Beatrix. To vše vyvolalo odpor části šlechty, včetně tří jeho nevlastních bratří, synů Eleonory de Guzmán Jindřicha, Fadriqua a Tella, i Juana Alfonsa de Alburquerque, který po nešťastném sňatku, jenž pomáhal zosnovat, ztratil přízeň krále, i Pedrovy vlastní matky Marie Portugalské.

Zapuzením Blanky (jež byla přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V.) byl pochopitelně těžce uražen i francouzský dvůr, který následně uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II. podal stížnost k papeži Inocencovi VI., výsledkem byla Pedrova exkomunikace.

Pedro nicméně nechal manželství s Blankou prohlásit za neplatné. Roku 1354 se pak oženil znovu[3] s Juanou de Castro, kterou však záhy zapudil a uvěznil rovněž, stačil s ní však zplodit syna. Poté se vrátil ke své původní milence a údajné manželce Marii z Padilla.

Roku 1361 byla nešťastná uvězněná Blanka Bourbonská na králův příkaz zavražděna.[4]

Smrt
Klášter sv. Kláry v Astudillu, založený Marií z Padilly, původní místo jejího posledního odpočinku.

V červenci téhož roku 1361 zemřela i Marie z Padilly. Příčinou Mariiny smrti byla podle všeho morová nákaza. Král ji posmrtně při zasedání kortesů roku 1362 nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[5]

„ A nařídil, aby jí od té doby, ač již nežila, nazývali královnou a její děti aby nosily titul infantů. “
— Fernão Lopes[6]

Ostatky Marie z Padilly byly uloženy k poslednímu odpočinku nejdříve v klášteře sv. Kláry v Astudillo (který sama založila roku 1353), záhy poté však byly na králův příkaz přesunuty do královské kaple v sevillské katedrále. Zde, vedle ostatních členů královské rodiny, spočívají v dřevěném sarkofágu zahaleném rudým sametem.

Mariino jméno nesou lázně v místním královském paláci a v 19. století se stala hrdinkou romantické opery Maria Padilla Gaetana Donizettiho.

Potomci

Marie z Padilly porodila Pedrovi I. Kastilskému čtyři děti, tři dcery a syna, ten však v útlém věku zemřel:

Reference
  1. Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. LOPES, Fernão. Kronika vlády krále Dona Pedra I.. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0231-4. S. 35.
  4. Lopes, str. 36
  5. Lopes, str. 114
  6. Lopes, str. 63

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.