Blanka Bourbonská

Pedro, jediný legitimní syn kastilského krále Alfonse XI. měl být v útlém mládí původně zasnouben s anglickou princeznou Isabelou,[1] k dohodě však nedošlo, a proto se měl oženit s její mladší sestrou Johanou, která po cestě do Kastilie roku 1348 zemřela v Bordeaux na mor.[2]

3. června roku 1353[3] se mladý král Pedro díky nátlaku své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra a přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V.

Bohužel byl v tu dobu pravděpodobně již ženatý[5] se svou milenkou Marií z Padilly a s mladičkou Blankou strávil pouhé dva dny[6] a poté ji nechal zavřenou na hradě v Arévalu.[7] Pedrův zesnulý otec Alfons XI. byl v tomto synovi velkým vzorem - se svou zákonitou manželkou zplodil pouze Pedra a poté se zdržoval u své metresy Eleonory z Guzmánu, která mu dala deset dětí.[8] Právě Pedrovi nevlastní bratři z otcova mimomanželského vztahu byli příčinou občanské války. Levoboček Jindřich byl dokonce o rok starší než Pedro.[9]

Francouzský dvůr se cítil Blančiným zapuzením pochopitelně uražen a uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II., podal stížnost k papeži Inocencovi VI. Výsledkem byla Pedrova exkomunikace. Reagoval na ni tím, že nechal manželství prohlásit za neplatné a znovu se oženil,[10] a to s Juanou de Castro, kterou záhy zapudil rovněž. Poté se vrátil ke své původní milence či manželce Marii.

Nešťastná Blanka byla z Arévalu převezena do města Medina Sidonia, kde ji dle soudobých kronik nechal Pedro zavraždit.[7] Je pohřbena v klášteře v Jerez de la Frontera na jihu Španělska. Králově pomstě neunikli ani ti, kteří hájili Blančina práva.[12]

Marie z Padilly, králova milenka či manželka, ke které se stále vracel, zemřela v tomtéž roce a Pedro ji po několika letech při zasedání kortesů nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[13]