Marcella Sedláčková

Marcella Sedláčková, rozená Kašparová (6. března 1926 Praha – 12. dubna 1969 Praha), byla česká divadelní a filmová herečka, dcera herečky a divadelní podnikatelky Anny (Anduly) Sedláčkové.

Rodinný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze
Marcella Sedláčková
Marcella Sedláčková
Rodné jménoMarcella Kašparová
Narození6. března 1926
Praha
Československo Československo
Úmrtí12. dubna 1969 (ve věku 43 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
RodičeAndula Sedláčková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rodina

Její matkou byla česká herečka Anna (Andula) Sedláčková. Dcera dostala francouzské jméno. V době jejího narození byla Sedláčková vdaná za advokáta Josefa Kašpara. Otcem Marcelly však byl zřejmě politik a ekonom František Xaver Hodáč[1], otec herečky Nataši Gollové.

Divadelní začátky

Debutovala v únoru roku 1939 ve svých třinácti letech v Divadle na Slupi, kde hostovala její matka, a to v roli Ninian ve hře St. Johna Ervina Jeho paní Fraserová.[2]

Od září 1939, kdy Anna Sedláčková otevřela své vlastní divadlo v Mozarteu (Divadlo Anny Sedláčkové), vystupovala zde také Marcella. V první sezóně nastudovala patnáct rolí.[3]

Citát
Andula Sedláčková se vůbec netajila tím, že divadlo založila především kvůli své dceři Marcelce (a pro ni). Ty dvě se až nezdravě milovaly, jedna bez druhé nemohla žít. Však taky brzo po matčině smrti odešla i dcera...Mamince se však vychovat ze své Marcelky herečku své úrovně nepodařilo. Kromě citlivé povahy po ní nezdědila skoro nic. Ani krásu, ani talent, ani šarm…

—Raoul Schránil[4]

Za války

V Divadle Anny Sedláčkové zosobnila například postavu Mimi v Čapkově lyrické komedii Loupežník. Uvedení Čapkova Loupežníka a Věci Makropulos v době fašistické perzekuce vedlo k tiskové kampani některých fašisticky orientovaných novin proti divadlu A. Sedláčkové a následnému vyšetřování ze strany protektorátních úřadů. A. Sedláčková byla nakonec donucena stáhnout hry K. Čapka z repertoáru. V říjnu 1941 pak bylo uvádění Čapka na všech protektorátních scénách zakázáno. Na konci května 1942 po vydání výnosu K. H. Franka o vyhlášení civilního výjimečného stavu po atentátu na R. Heydricha musela být divadla v Protektorátu uzavřena (až do 3. července 1942).

Divadlo A. Sedláčkové však zůstalo z rozhodnutí úřadů, kdy ji byla odebrána podnikatelská koncese, i nadále uzavřené.[5] Po řadě měsíců jednání, propuštění režiséra Milana Svobody a výměně většiny souboru, úpravě repertoáru a omluvném dopisu Marcelly Sedláčkové redaktoru kulturní rubriky Pražského listu Vilému Nejedlému, který kampaň na podzim roku 1941 zahájil,[6] byla činnost Divadla Anny Sedláčkové k 1. listopadu 1943 znovu obnovena a Marcella se stala hlavní osobností tohoto divadla.[7]

Divadlo bylo spolu se všemi divadly v Protektorátu uzavřeno znovu 1. září 1944.

Po válce

Po válce byla Anna i Marcella prošetřovány kvůli svým údajným stykům s kolaboranty a členy Vlajky, vyšetřování bylo později zrušeno.[8]

Začátkem září 1949 byla Marcella na rodinné chatě v Kynžvartu zadržena a odvezena do Prahy. Zde byla zatčena[9] a uvězněna za údajné zapojení do protistátního spiknutí, kdy měla pomáhat třem osobám k ilegálnímu přechodu hranic. Až daleko později se zjistilo, že „Akce Marcela“ byla ve skutečnosti zorganizována Státní bezpečností. V červnu 1950 byla za „spoluvinu na zločinu velezrady“ odsouzena na 12 let vězení. Vězněna byla v Mladé Boleslavi, Lnářích a Pardubicích.[10] Začátkem roku 1953 intervenovali herci a režiséři, mj. Zdeněk Štěpánek, František Kreuzmann, Hana Kvapilová a Anna Suchánková prostřednictvím dopisu prezidentu Zápotockému za propuštění Marcelly.[11]

V září roku 1953 byla propuštěna na amnestii prezidenta Antonína Zápotockého. Tři roky po propuštění podepsala spolupráci se Státní bezpečností[12] (kategorie: tajný spolupracovník, krycí jméno Marcela, osobní svazek/vázací akt č. 530743, verbovka dne 9. dubna 1956, por. Sladký).[13]

Starala se spolu s Ellou Bozděchovou (obdivovatelkou Anny Sedláčkové a pozdější účetní Divadla Anny Sedláčkové) o nemocnou matku, příležitostně konferovala nebo vystupovala v estrádách a dětských představeních. Pracovala také jako metařka v podniku Sady, lesy, zahradnictví a jako květinářka na Smíchově.[14]

V letech 1954–5 si přivydělávala v Československém filmovém studiu, v letech 1955–8 v Pražské estrádě.[15] Později získala angažmá v mimopražských divadlech (od roku 1958 Krajské divadlo pracujících Most; oblastní divadlo Varnsdorf).

Po matčině smrti v listopadu 1967 požádala Marcella o místo v Národním divadle. Od 1. ledna 1968 až do své smrti pak byla členkou činohry Národního divadla v pomocném uměleckém souboru.[16] V Národním divadle vystoupila v letech 1968–9 ve dvou hrách, celkem ve 42 představeních.

Po válce nalezla také příležitostné uplatnění ve filmu a později i v televizi. V letech 1945–1966 vystoupila v menších rolích ve 27 filmech.

Závěr života

V roce 1968 emigrovala do Švýcarska se svým přítelem, hercem Soběslavem Sejkem. Oba se však vrátili do Československa.[15]

Dne 12. dubna 1969 byla nalezena ve svém pražském bytě otrávená svítiplynem. Smrt byla vyhodnocena jako sebevražda.[17][18]

Je pochována se svojí matkou na pražském Vyšehradském hřbitově.

Role, výběr

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr

Odkazy

Související články

Reference
  1. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 33, ISBN 978-80-7229-204-2
  2. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 180, ISBN 978-80-200-2636-1
  3. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 75, ISBN 978-80-7229-204-2
  4. Ladislav Tunys: Raoul Schránil, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 135, ISBN 978-80-7388-554-0
  5. Bořivoj Srba: K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945, In.:sb.Otázky divadla a filmu I., Brno, 1970, str.159, 165–6
  6. Bořivoj Srba: K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945, In.:sb.Otázky divadla a filmu I., Brno, 1970, str.151
  7. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 187, ISBN 978-80-200-2636-1
  8. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 188, ISBN 978-80-200-2636-1
  9. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 139, ISBN 978-80-7229-204-2
  10. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 142, ISBN 978-80-7229-204-2
  11. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 143–4, ISBN 978-80-7229-204-2
  12. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 188–9, 192, ISBN 978-80-200-2636-1
  13. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 155, 212, ISBN 978-80-7229-204-2
  14. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 155, ISBN 978-80-7229-204-2
  15. Marcella Sedláčková v Česko-Slovenské filmové databázi
  16. Marcella Sedláčková v databázi Archivu Národního divadla
  17. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 190, ISBN 978-80-200-2636-1
  18. Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 161, ISBN 978-80-7229-204-2

Literatura
  • Josef Brož: Aféry Anduly Sedláčkové, Petrklíč, 2008, str. 16, 31–3, 63, 66, 68, 71, 72, 75, 88–9, 95, 98–9, 113, 115, 117, 122–3, 125, 130, 133, 134, 136, 138–140, 142, 144, 148 (foto), 153–5, 158–160, 161, 162, ISBN 978-80-7229-204-2
  • Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 5, 19, 173–193, 209, foto 18–21, ISBN 978-80-200-2636-1
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 53, 54, ISBN 80-7008-107-4
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 518, 629
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 430, 431
  • Kolektiv autorů: Přehled činnosti československých divadel za rok 1958, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1959, str. 219
  • Ladislav Tunys: Raoul Schránil, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 135, 143, ISBN 978-80-7388-554-0
  • Bořivoj Srba: K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945, In.:sb.Otázky divadla a filmu I., Brno, 1970, str.143–170
  • Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 182

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.